Vysoké Tatry 2006

Třetí den 29.8. v Tatrách trávíme ve vesničce Ždiar. Podnikáme malý výlet po okolí s výhledy na Belianské Tatry.

Belianské Tatry, vlevo Monkova dolinaRáno v sedm při pohledu z okna opět usínáme, protože vrcholky Belianských Tater jsou zcela utopeny v mlze a venku prší jako z konve. Situace není o nic lepší ani po deváté, kdy konečně vylézáme z vyhřátých pelíšků. Počasí je dokonce ještě horší, jelikož je průtrž mračen a po silnici stékají proudy vody. Na teletextu se dozvídáme, že nahoře v Tatrách jsou -2 stupně a na Lomnickém štítě dokonce sněží! Zbytek dopoledne trávíme v posteli.

Ve dvě hodiny odpoledne déšť lehce ustává, a tak se vydáváme na malý čtyřhodinový výlet po okolí. Cesta po červené značce stoupá od Ždiaru po louce nad vesnici.
Malebná lidová architektura vesnice ŽdiarDo tváře nás bičuje vydatný déšť a ledový vítr. Po chvíli vcházíme do lesa, kde již tolik nefouká, ale prší i nadále. Od rozcestí pod vrcholem Magurka (1193 m.n.m.) odbočujeme vpravo po modré značce dál lesem. Podél cesty rostou na okraji lesa hříbky, které netrháme. Když už ale nacházíme asi desátý hřib, rozhodujeme se houby nasbírat a udělat si večer polévku. Na rozcestí u Slodičovského vrchu (1166 m.n.m.) uhýbáme opět doprava po zelené, která nás dovádí zpět na začátek vesnice Ždiar.

Pod kopci tu stojí pěkné dřevěné domečky s barevnými okny. Ždiar je totiž vyhlášený svojí lidovou architekturou. Všude kolem se pasou krávy. Takhle vypadá nefalšovaná horská idyla. Pořád ještě mrholí, ale ze západu mezi mraky prosvítá slunce a směrem k Nízkým Tatrám se klene v půloblouku duha. Večer čistíme houby a pochutnáváme si na vynikající bramboračce s hříbky.

Čtvrtý den v Belianských Tatrách