Treking na Kanárských ostrovech - Výstup na Pico del Teide

Spící vulkán Pico del Teide přitahuje snad každého návštěvníka ostrova Tenerife. A užít si jeho tajemství si opravdový turista musí zasloužit náročným výstupem.

Pico del Teide a Montaña BlancaPro mnohé turisty jsou Kanárské ostrovy jen synonymem tmavých písečných pláží, hřejivého sluníčka a sladkého nicnedělání. Ale to je jen jeden pohled na Kanárské ostrovy. Kdo si najde čas a má chuť na poznávání ostrovů, za chvíli se ponoří do zcela jiného světa. Objeví pestrobarevnou sopečnou krajinu s vysokými horskými masivy, divoké soutěsky s vodopády nebo třeba krajinu podobnou jihoamerické pampě. Dnes se nedočtete o všech krásách Kanárských ostrovů, ale o jedné jediné hoře. Hoře, která leží na největším Kanárském ostrově Tenerife a která je zároveň nejvyšší horou celého Španělska.
Pico del Teide od Mirador de la RuletaNení to vlastně ani hora, je to spící sopka, která se pyšně vypíná ve středu ostrova. Sopka Pico del Teide.

Pico de Teide je třetí největší sopkou na světě, po havajských sopkách Mauna Loa a Mauna Kea. Kdo chce vyšplhat až na vrchol Teide, bude nakonec shlížet z výšky neuvěřitelných 3718 metrů. Tento vulkán není již naštěstí činný, naposledy vybuchl v roce 1909, ale jeden nakonec nikdy neví… Sopka Teide bude první, kdo vás na Kanárských ostrovech bude vítat již z dálky za okénkem letadla. A výstup na vrchol sopky Pico del Teide je výzvou pro všechny zdatné turisty.

Prašná cesta od parkovištěVýchozím bodem je parkoviště Národního parku Las Cañadas del Teide mezi 40. a 41. kilometrem cañadské silnice, kde na výstup na Pico del Teide upozorňují zelené cedule s nápisem Montaña Blanca a Refugio di Altavista. Pokud by na malém parkovišti nebylo místo, asi o 50 metrů dál je za malou skalkou malé místo pro zaparkování tří automobilů. A jestliže by ani zde nebylo místo, parkovat se dá zhruba o dalších 800 metrů dál směrem ke stanici lanovky. Ti, co přijedou autobusem, vystoupí u stanice lanovky na 43. kilometru a budou se tedy muset 2,5 kilometru vracet, případně mohou požádat řidiče o dřívější zastavení. Od parkoviště mírně stoupá kamenitá vozová cesta z béžové pemzy označená číslem 7, která nás v táhlých serpentinách prakticky dovede až k rozcestí mezi Montaña Blanca a Refugio de Altavista. Občas po cestě můžeme potkávat hlídače národního parku v bílých džípech. Od parkoviště vede cesta mírně vzhůru doprava, aby se po 15 minutách rozdělila. My se držíme stále vlevo směrem k Teide. Po zhruba 10 minutách se na pravé straně objevuje pohled na observatoř Izaña a pohoří Cumbre Dorsal. Po 400 metrech se zprava připojuje k naší trase úzká cestička číslo 6, která přichází z obce El Portillo, kam je to 7,5 km.
Černá lávová vejce Huevos del TeideCesta se začíná kroutit v mnoha zatáčkách, za nimiž vidíme ve světlé pemze povalovat se černá lávová vejce Huevos del Teide, která jako by obří ruka rozházela po okolí. Ostatně okolnosti vzniku teidských vajec, obrovských, až pětimetrových kulovitých útvarů ztuhlé lávy, nejsou dodnes spolehlivě vysvětleny. Jedná se o lávové útvary, které byly vymodelovány z tekoucí lávy nebo vymrštěny přímo ze sopečného nitra.
Sopečné sklo obsidiánKolem se otevírají pohledy směrem na El Portillo, na mohutný červenohnědý skalní masiv s názvem La Fortaleza, pohoří Cumbre Dorsal, Montaña Limon, Izaña, kaldera Cañadas s výrazným oranžovo černým vulkánem vrcholem Montaña Mostaza. Za pravotočivou zatáčkou na nás čekají další teidská vejce a na zemi se ve sluníčku lesknou malé černé kamínky, sopečné sklo neboli obsidián. Za půl hodiny staneme na rozcestí, kde doleva odbočuje asi 800 metrů dlouhá odbočka na Montaña Blanca, z jejíhož žlutobílého vrcholu se otvírají krásné pohledy na pláně Cañadas v kotli centrální kaldery. Z Montaña Blanca se vrátíme stejnou cestou na rozcestí, odkud se celkem strmě cik cak klikatí cestička směrem k chatě Refugio de Altavista mezi dvěma mohutnými černými lávovými splazy. Po půl hodině strmého výstupu přicházíme na velkou plošinu s několika teidskými vejci nazvanou Angličanův oddych Estacia de los Ingleses. Za chvíli následuje Němcův oddych Estancia de los Alemanes.
Chata Refugio de Altavista leží ve výšce 3260 metrůPo dalších 45 minutách se náhle, jakoby zázrakem vynoří chata Refugio de Altavista, která leží ve výšce 3260 metrů nad mořem. Chata s více než stoletou historií přes den vypadá tiše a opuštěně, ale kolem šesté hodiny večer se náhle zjeví její správce, který turistům uvaří čaj či polévku a v případě přenocování je ubytuje ve společných ložnicích. Ve stylovém kanafasu pod pořádnými duchnami strávíte nezapomenutelnou noc za 12 eur. Než se objeví správce, můžeme si za 2 eur koupit v automatu horkou kávu nebo čokoládu. Ještě večer doporučujeme alespoň částečně prozkoumat další trasu, protože ráno za úplné tmy a svitu čelovky lze lehce sejít z cesty.

Na chatě Refugio de AltavistaDalší trasa pokračuje vlevo od chaty Refugio di Altavista tmavým lávovým mořem. Na cestu je třeba dávat pozor, protože ačkoliv je zpočátku jasně vidět vyšlapaná stezka ohraničená kameny, záhy cesta zmizí v moři lávových balvanů a orientace je mnohde možná jen podle kamenných mužíků. Za 20 minut cestu kříží neznačené a špatně viditelná odbočka k ledové jeskyni Cueva del Hielo, které je po celý rok zasněžená a pokryta rampouchy. Za dalších 20 minut staneme na rozcestí, odkud se rozbíhá vlevo i vpravo dlážděná terasa Rambleta, která vpravo vede asi padesát metrů na vyhlídku Mirador de la Fortaleza, na níž kousek pod námi vidíme fumaroly, které jsou nejvíce viditelnou vulkánovou aktivitou Teide a připomínají, že Pico del Teide není nečinná sopka, ale jen spící. Z vyhlídky se vrátíme zpět na rozcestí, odkud pokračujeme rovně (vlevo necháme cestu, po které jsme přišli z chaty) po pohodlném dlážděném chodníku Rambleta směřujícím pod samotný vrchol Pico del Teide zvaný Pan de Azucar (Cukrová homole), na jehož jihovýchodním svahu vidíme trasu zakázaného
Ranní výstup na Pico del Teidevýstupu tvaru obráceného písmene Z, kudy chodí jen neukáznění turisté, kteří si neobstarali povolení k výstupu na vrchol Pico del Teide. Za 10 minut se ocitneme u horní stanice lanovky. Asi 50 metrů před lanovkou ke kamenným schodům odbočuje vpravo cesta značená číslem 10, která je v průběhu dne hlídaná strážci parku, kteří turisty na samotný vrchol Pico del Teide do výšky 3817 metrů pustí jen na základě povolení. Po kamenných schodech stoupáme asi 15 minut, než dosáhneme okraje kráteru se sirnými fumarolami, ze kterého vychází dusivý sirný dým a který obejdeme zprava.
Samotný vrchol Pico del Teide zvaný Pan de AzucarZa chvíli už stojíme na nejvyšším vrcholu Kanárských ostrovů i celého Španělska ve výšce 3817 metrů nad mořem. Za ranního svítání vidíme podle ročního období zajímavě postupovat dlouhý stín Teide od ostrovů La Palma v zimě nebo La Gomera v létě přes pláně Ucanca.

Východ slunce nad ostrovem La Palma z vrcholu Pico del TeideZpůsobů, jak se dostat z vrcholu Pico del Teide, je hned několik. Tím nejjednodušším je nechat se svézt lanovkou během 8 minut dolů, přičemž na 2482 metrech překonáme převýšení 1199 metrů. Za vyhlídkovou cestu zaplatíme 12,5 eur. Sestoupit můžeme stejnou cestou nebo se lze vydat přes sopku Pico Viejo do průsmyku Boca de Tauce.

Celou trasu tam i zpět lze na Pico del Teide absolvovat během jediného dne za zhruba šest hodin. Pokud se rozhodnete rozdělit výstup na Pico del Teide do dvou dnů, což určitě doporučujeme, naplánujte začátek výstupu k chatě Refugio di Altavista na odpoledne. Z cañadské silnice trvá výstup k chatě zhruba 3 hodiny. Večer před chatou si vychutnáte nádherný západ slunce a ráno na vrcholku Pico del Teide zase východ slunce nad okolními ostrovy.

Výstup od horní stanice lanovky na samotný vrcholek Pico del Teide do výšky 3817 metrů nad moře nazvaný Pan de Azúcar je v průběhu dne mezi 9. a 17. hodinou možný kvůli regulaci počtu návštěvníků pouze na základě povolení, které se zdarma vydává v kanceláři Národního parku Las Cañadas del Teide v Santa Cruz, ulice Calle Emilio Calzadilla 5, ve 4. patře každý všední den mezi 9. a 14. hodinou. S sebou si nezapomeňte vzít kopii pasu a pas. Pokud se vydáte na vrchol za ranního svítání, žádné povolení potřebovat nebudete, protože strážci národního parku přijíždějí až kolem 9. hodiny ranní.

video
Ranní výstup na vrchol Pan de Azúcar