Astrofyzik Jiří Grygar pozoruje vesmír z argentinské pampy

Díky své práci astrofyzika se RNDr. Jiří Grygar vydává na cesty daleko mimo naši planetu Zemi. Jeho práce ho ale také zavedla do Argentiny, do malebného městečka Malargüe, do argentinské pampy a k vrcholkům And, kam se s Jiřím Grygarem vydáme na krátký výlet.

Astrofyzik Jiří GrygarMalargüe je nevelké městečko se zhruba 25 tisíci obyvateli, ležící na 35,5 stupni jižní zeměpisné šířky v nadmořské výšce 1 400 metrů, asi 400 kilometrů jižně od Mendozy, hlavního
Letecký pohled na Aconcaguuměsta stejnojmenné argentinské provincie. Nejkratší cesta z Prahy do Malargüe vede přes Santiago de Chile, což znamená, že při každé cestě vidí cestující majestátní pohoří Andy s nejvyšší horou obou Amerik Aconcaguou, a to hned dvakrát: poprvé z výšky 10 kilometrů získá celkový pohled na pohoří a podruhé zblízka při krátkém přeletu do Mendozy, při kterém se nejprve letadlo šplhá podél stoupajících velehor a poté zase klesá na letiště v Mendoze. Následná cesta autem z Mendozy do Malargüe pak umožní sledovat zubatý hřeben And se zasněženými vrcholky na západě a nekonečnou rovinou Žluté pampy na východě. Nezapomenutelné jsou i pohledy na řadu nádherných sopečných kuželů při cestě vnitrozemím.

Město Malargüe jsem si jako svůj cíl
Jiří Grygar na observatoři Pierra Augeranevybral sám; vybrali ho významní světoví fyzici, kteří hledali vhodné místo pro vybudování obří observatoře Pierra Augera pro výzkum kosmického záření. Sám jsem se tam dostal služebně díky tomu, že Fyzikální ústav AV ČR, v němž pracuji, se podílel na výstavbě této observatoře. Poprvé jsem navštívil Malargüe koncem roku 2002, kdy v této zajímavé krajině vrcholilo jaro. Od té doby jsem byl v Malargüe celkem šestkrát a pokaždé jsem objevil nová pozoruhodná místa, ačkoliv jsem na důkladnější poznání tamější krajiny neměl mnoho volného času, protože jsem většinu času věnoval práci na observatoři, a to často i o víkendech. Observatoř má ovšem obrovské rozměry - přibližně jde o obdélník o rozměrech 50 x 60 km - takže při cestě na vzdálené stanice jsem postupně viděl nejrůznější zeměpisné zvláštnosti.

Hector a DoraBlíže mi umožnila poznat krásy argentinské přírody až pozoruhodná manželská dvojice - Dora a Hector, se kterými jsem se v Malargüe spřátelil. Oba žijí v pampě snad půl století a kromě španělštiny ovládají výborně i angličtinu, takže se všem českým fyzikům a technikům stali neocenitelnými pomocníky. Sami bydlí v maringotce, v níž však mají mimo jiné i Internet, takže spolu komunikujeme před každým příjezdem do Argentiny.
Křídové útesyMimo jiné nám zařizují ubytování v soukromí, které potřebujeme kvůli nočním službám, abychom se mohli ve dne v klidu vyspat. Kromě toho jsou Dora s Hectorem skvělí znalci okolí a ukázali mi nádherná místa, jako například nenápadně ukrytou Bílou lagunu, na jejichž březích jsou křídové útesy, pozůstatky pobřeží druhohorního moře.
Noční observatoř Pierra AugeraLaguna slouží jako napajedlo pro stáda ovcí, dobytka i koní a příbytek tisíců volavek, plameňáků, kormoránů a dalších pro nás docela exotických živočichů. V pampě prakticky chybí dravci, takže je to doslova zemský ráj zvěře. Nejraději si ale vyjedu do pampy v noci. Ta krajina totiž není příliš dotčena průmyslem a lidské osídlení je tu i nyní velmi řídké, proto v pampě je v noci dokonalá tma. Pohled na hvězdnou oblohu,
Rozeklané vrcholky argentinských Andkde je dobře vidět střed Mléčné dráhy a nejbližší sousední galaxie, Velké a Malé Magellanovo mračno, je nevýslovně úžasný.

Hlavní "atrakcí" Malargüe je fakticky pohoří Andy jako takové. Rozprostírá se doslova za rohem. Po hodině jízdy autem se dostanete do výšek přes 2 000 metrů a za další dvě hodiny jste už na 3 000 metrech, odkud se otvírají nevýslovně krásné pohledy.
Pestrobarevná krajina AndAndy jsou díky pestrému mineralogickému složení neskutečně barevné, od červené přes žlutou, hnědou až po fialovou. V horách nad hlavou přelétají majestátní kondoři, pasou se stáda lam, sem tam lze potkat i pásovce nebo pštrosy nandu a nikde žádné davy turistů, jen neporušená příroda.Velkou zajímavostí je také již dobudovaná observatoř Pierra Augera, největší a nejpokročilejší past na kosmické záření na světě. S ohledem na její rozměry by ovšem člověk na prohlídku celé observatoře terénním autem potřeboval minimálně tři dny a k tomu přiměřenou zásobu vody a jídla.

Argentinský steak lomo chorizoKdyž už jsme u toho jídla, tak Argentina je po celém světě vyhlášená svými vynikajícími steaky. Vyzkoušel jsem všechny možné místní speciality, zejména z hovězího masa, ale naprostou jedničkou je skutečně argentinský biftek zvaný lomo chorizo. Nakonec jsem se naučil jíst ho zcela bez příloh, protože je prostě tak skvělý, že k němu už nic jiného nelze přidat. Vlastně ano, ke steaku patří víno. A dokonalým doplňkem k Lomo chorizo jsou báječná argentinská červená vína z provincie Mendoza. Většinou se všichni vědečtí pracovníci ze 17 zemí z 5 světadílů, kteří se podílejí na provozu observatoře, scházejí v kultovní hospodě, kterou se v Malargüe stala La Posta. V poslední době přibyla další výtečná hospoda jménem Doňa Maria.

Malargüe jsem si opravdu zamiloval, ale dlouhodobě bych tam žít nechtěl. Je to příliš velká exotika. Je dokonce pravděpodobné, že už se tam nikdy nepodívám, protože observatoř byla v loňském roce dostavěna a výsledky měření získáváme nyní snadno po Internetu. Přesto v mé mysli vzpomínka na Malargüe a jeho okolí už nikdy nevybledne.

Foto archiv Jiřího Grygara