Karibská cesta 2004 (Barbados & Dominika) - díl 2

Náš druhý den na Barbadosu.

Barbados
neděle 12.9.

Dnes je naše první ráno na Barbadosu. Vstáváme už něco po čtvrté opět za zvuků, které bych přirovnala k několika vrzajícím kolečkům u trakaře. Na zahradě posnídáme mléčný kokosový koktejl a sušenky a vyrážíme pěšky po pláži východním směrem na Oistins.

Nejprve krátce zastavujeme na koupání na Accra Beach (jinak také Worthing Beach), kde nás několikrát zastavují místní mladíci a nabízejí nejrůznější drogy, od trávy až po kokain. Na otázku, proč holdují drogám, nám vysvětlují, že je to národní zvyk. Prostě trávu kouřil děda, kouří ji i táta s mámou a kouřím ji i já. Tak tomu říkám „karibská tradice". Drogy tu mají prostě svůj ráj. Skoro každý kouří trávu (zato minimálně se tu kouří cigarety) za tupého zírání do vln oceánu, a tak vydrží celý den. Na otázku co mají místní jako náplň dne a čím se živí, spokojeně odpoví, že utrhnou kokos, vypijí z něho mléko a sní dužninu, uloví sem tam nějakou rybku z moře, občas něco ukradnou, prostě I want my mind free. Asi díky tomu všemu barbadoské věznice praskají ve švech. S odsouzenými se tu moc nemazlí, ať jsou cizinci nebo místní. Provinil ses tady na  Barbadosu? Tak si to užiješ tady u nás, žádný návrat do věznice v rodné zemi.

Přicházíme až k Doveru, kde na Matýska z větve pokukuje opice, kterým tady říkají green monkey, u nás se jmenuje kočkodan zelený (latinsky Chlorocebus Aethiops Sabaeus). Než vytáhnu foťák, je opice pryč. A tak s fotografickou vervou mně vlastní pobíhám jako šílená Barbadosanům po zahradách a lovím opičí fotky. S nadšením jednu jedinou fotku Matesovi ukazuji. Mates mi znechuceně odpoví, že není až vůbec dobrá, protože se mi na ni opice nedívá do objektivu. Trošku mě to naštve, ale jiná opice už se bohužel neobjeví.

Naskočíme do místního busíku, který nás vyloží u nádherné písčité pláže Miami beach, kde je, kde se koupe snad stovka černochů. My běloši si tu připadáme jako černoši u nás na vesnici. Voda je opět tyrkysově zbarvená, čistá a dokonale teplá. Zarážející je, že na povrchu se voda jeví perleťově růžová. Čím je tento efekt způsoben, nevíme.

Odpoledne se vydáváme dál na východ k majáku South Point Lighthouse. Kromě toho, že jsme si prohlédli vily těch nejbohatších a spousty ještěrek, tu nic zajímavého není, a tak se vydáváme ještě dál k Little Bay a na Silver Sands. Za námi se obloha pěkně kaboní a vidíme vzdálené blesky a slyšíme hromy. No vždyť je tu právě období hurikánů a tropických bouří, tak se není čemu divit. Naštěstí tu hurikány Frances a Ivan už byly, takže zatím snad ty další nehrozí.

Na Silver Sands jsou už pořádné vlny a docela fouká vítr, protože tu končí příjemný Karibik a pobřeží omývá rozbouřený Atlantik. Chvíli se procházíme po skalnatém pobřeží, ale vzhledem k počasí se nám do vody už nechce. Na zpáteční cestu se vydáváme směrem k silnici, kde jsme si sedli ke značce označující autobusovou zastávku a čekali. Na Barbadosu opravdu nečekejte, že tu najdete jízdní řády, nikam se nespěchá, proto si sedněte a čekejte, něco prostě pojede.

Do Hastings přijíždíme těsně před západem sluníčka, které zapadá na nádherně růžovo-oranžové obloze. Jakmile zapadne slunce, začnou se znovu ozývat ony skřehotavé zvuky, které nás provázejí i během večerního sezení na zahradě a za těchto zvuků také usínáme.

Pokračování Karibská cesta 2004 (Barbados & Dominika) - díl 3

video
U Accra beach

video
Na Miami beach