Vysoké Tatry 2006
Pátý a zároveň poslední den 31.8. ve Vysokých Tatrách scházíme z Chaty pri Zelenom plese Dolinou Zeleného plesa pod Malou Svišťovku přes stanici lanovky Štart do Tatranské Lomnice.
Ráno od pěti do sedmi postupně zvoní budíky a mobily, nicméně na chatě i nadále vládne ticho a klid. Tedy až na neustálé posmrkávání, kýchání a pokašlávání, protože jsou všichni z mrazivého počasí pěkně nastydlí. Venku stále leje jako z konve, a tak je jasné, že dnes žádná túra opravdu nebude.
A celé dopoledne 
(použiju větu z filmu Na samotě u lesa) chčije, chčije a chčije, díky čemuž z okolních štítů padají úžasné, několik desítek metrů vysoké, stupňovité vodopády. Dnes je pod sněhem už i Velká Svišťovka, o souvislé sněhové pokrývce na dalších štítech snad ani nebudu mluvit. 
Déšť ještě zesiluje (to už je opravdová průtrž mračen) a chata se otřásá v neskutečně silných poryvech větru, o sestupu do údolí nemůže být ani řeč. Počkáme a uvidíme. K zemi se stále řinou provazy deště, během chvíle dokonce padají kroupy.
Po poledni přestalo pršet a vypadá to, že se počasí trošku umoudřilo, protože tu a tam mezi šedivými mraky vykoukne i sluníčko. Když už asi hodinu neprší (jen lehce mrholí), vydáváme se na cestu do Tatranské Lomnice. Původně jsme měli v úmyslu přejít traverzem přes Velkou Svišťovku (2037 m.n.m.), ale kvůli silnému nárazovému větru volíme raději lehčí variantu údolím.
Od chaty jdeme Dolinou Zeleného plesa po žluté značce, kde po cestě tečou potůčky vody, které stékají ze štítů. Za necelou půlhodinu začíná opět vydatně pršet. Cesta se mění v koryto potoka, kde je místy po kotníky vody, a tak "brodíme". I Zelený potok, který dřív líně tekl po naší levici se změnil v divokou, 
rozbouřenou řeku. Na cestě potkáváme k našemu úžasu asi osmdesátiletou stařenku, která se opírá zřejmě o svého syna, a všichni společně vykračují v dešti v obyčejných botách na Chatu při Zelenom plese. Za nimi potkáváme ještě tři dámy, které jdou dokonce v botách na podpatku. Laik se diví, odborník žasne.
Kousek před Šalviovým pramenem přicházíme k rozcestí se zelenou značkou, kde odbočujeme po zelené doprava a směřujeme mírně do kopce lesem pod Malou Svišťovku (1558 m.n.m.).
Na rozcestí pod Malou Svišťovkou se po dešti vytvořil soutok několika potůčků s jezírkem, takže je nutné prodírat se lesním houštím u cesty. Už přestalo úplně pršet, proto se rozhodujeme posvačit a uvažujeme o cestě přes Malou Svišťovku a Skalnaté pleso. 
Když se ale opět vydatně rozprší, volíme kratší variantu lesem po modré značce ke stanici lanovky Štart . Odtud pak dále po zelené značce až do Tatranské Lomnice. Po cestě se nám otevírají pohledy k severu na zasněžené vrcholky Lomnického (2634 m.n.m.) a 
Slavkovského štítu (2452 m.n.m.) a směrem k Tatranské Lomnici smutné pohledy na vichřicí zdevastované smrkové lesy.
Z Tatranské Lomnice jedeme prakticky ihned vláčkem přímo do Popradu, odkud v 19:35 odjíždí rychlík do Prahy.
Vysoké Tatry se s námi loučí v fialovo-růžovém západu slunce.
Tak zase příští rok...
Zasněžený vrchol Slavkovského štítu
