Vysoké Tatry 2006

Druhý den 28.8. sestupujeme od Chaty pri Zelenom plese přes Veľké Biele pleso Dolinou Siedmich prameňov do Tatranskej Kotliny a dál do Ždiaru.

Chata pri Zelenom plese zránaRáno se budíme v šest hodin
Mlžný opar u Trojrohého plesado celkem slunečného rána, než se ale vybatolíme před chatu, už okolní horské štíty olizují mraky. Váháme mezi Jahňacím štítem a sestupem do Ždiaru. Když jsou po snídani už všechny vrcholky úplně zachumlány v mlze, volíme druhou variantu.

Balíme věci, platíme za ubytování (390 Sk za osobu) a vydáváme se po červené značce směr Veľké Biele pleso. Kamenitá cesta mezi klečí, poměrně zerodovaná po nynějších vydatných deštích, pozvolna stoupá podél Trojrohého plesa k Velkému Bielemu plesu do výšky 1619 m.n.m. Už tak husté mraky ještě více houstnou, že se na vlasech tvoří malé kapičky. Vlhnou samozřejmě nejen vlasy ale i všechny naše věci.


Veľké Biele pleso
Pohled k Prednému Kopskému sedlu U Veľkého Bieleho plesa mlha na pár okamžiků ustoupí a před námi můžeme vidět Predné Kopské sedlo a za námi v mracích zahalený Malý Kežmarský štít.
Masiv Malého Kežmarského štítu (2514 m)Od plesa pokračujeme vpravo dolů Dolinou Siedmich prameňov po zelené směrem k Belianským Tatrám, které po zbytek cesty zůstávají po levé ruce.

Blátivá cesta pomalu klesá mezi tatranskými loukami s množstvím horské květeny, aby se za chvíli nepozorovaně vnořila do lesa, kde je tu a tam potřeba přelézt nějaké ty polomy zbylé po předloňské vichřici. Po cestě opět trháme maliny a červený rybíz (překvapuje nás, kde se v Tatrách bere tolik rybízu). Pak už dokloužeme blátem poměrně prudce k Chatě Plesnivec (1290 m.n.m.), kde si pochutnáváme na vynikající česnekové polévce, párkách a skvělém mateřídouškovém čaji. Ubytování tu stojí jen 150 Sk (se spacákem, jinak 220 Sk) a z celé chaty vůbec dýchá neskutečný poklid. Sem ještě nedorazil "turistický business". Tady se příště určitě ubytujeme.


Rozkvetlé tatranské loukyOd chaty Plesnivec doslova kloužeme dál promáčenou lesní cestou s bouřkou v patách (už asi hodinu prší) až na Rázcestie Šumivý prameň (855 m.n.m.), kde se k naší zelené značce přidává modrá.
Vrcholky Belianských TaterMacíka rozbolelo (jako ostatně vždycky) pravé koleno, tak jsme ho obvázali elasťákem a můžeme pokračovat. Naštěstí je to odkud do Tatranské Kotliny pouhých 35 minut.

Na autobusové zastávce se ani nestačíme podívat, kdy jede autobus do Ždiaru a už stojí před námi. Za 38 Sk se snažíme dostat do už tak přeplněného busu. Naštěstí na další zastávce skoro všichni vystupují, tak si můžeme dokonce sednout. Asi za 10 minut přijíždíme do Ždiaru. Bohužel za silného deště. Půlhodina na autobusové zastávce s uherákem utíká celkem rychle.

Když déšť trochu polevuje (nicméně prší i nadále), vydáváme se hledat ubytování.
Ždiar je známý svoji lidovou architekturouCena 520 Sk za osobu v Hotelu Magura se nám zdá trochu příliš, tak nakonec za tuto cenu bydlíme oba na příjemném privatu Donino v dřevěném pokojíčku s koupelnou.

Třetí den v Tatrách