Vysoké Tatry 2006

Jako každoročně se i letos vydáváme do slovenských hor. Po loňském Slovenském ráji jedeme poněkud severozápadněji do nejvyššího slovenského pohoří, do Vysokých Tater.
Cesta Vysokými Tatrami nás první den 27.8. vede z Tatranské Lomnice přes Dolinu Kežmarskej Bielej vody a Dolinu Zeleného plesa k Chatě pri Zelenom plese (dříve Brnčalce).

Vlak na Slovensko odjíždí půlhodinu před půlnocí, kupujeme lehátka a ve vlaku usínáme jako miminka. Asi o půl osmé nás probouzí sluníčko. Z okénka sledujeme vrcholky Vysokých a Nízkých Tater, nad kterými se vznášejí bílé mraky. Počasí vypadá příznivě.

Do Popradu přijíždíme o půl deváté, za pět minut jede elektrický vláček na Štrbské pleso, my ale přesedáme ve Starém Smokovci a dál pokračujeme do Tatranské Lomnice. Po cestě se nám naskýtají pohledy k zubatým vrcholům Tater, které jsme takto nikdy neviděli, bohužel. Kalamita způsobená vichřicí v listopadu 2004 totiž doslova srovnala se zemí tatranské lesy a skrze polomy a ojedinělé smrky se Tatry ukazují v celé své kráse. Pohled je to opravdu krásný ale zároveň neskutečně smutný.

V Tatranské Lomnici nás vítá v plné síle sluníčko, ale nad horskými  vrcholky se líně převalují husté mraky. Cesta do nitra Vysokých Tater začíná u lanovky (nyní mimo provoz díky rekonstrukci, ale od stanice lanovky Štart se normálně jezdí na Skalnaté pleso) po žluté značce 30 minut depresivní krajinou s polomy na Rázcestie při tenise (915 m. n. m.).

Odtud modrá značka ukazuje na Chatu pri Zelenom plese celkem 3 hodiny 20 minut. Nejprve je cesta neskutečně blátivá a rozježděná těžkou technikou (stále ještě probíhá likvidace následků předloňské kalamity nyní podpořené navíc kůrovcem), takže jsou dvě možnosti cesty: buď chůze po kotníky v bahně nebo prodírání se přes spadané stromy. Volíme druhou variantu.

Po 20 minutách pokračujeme po lesní cestě, aby se po půlhodině modrá značka spojila se žlutou a společně pokračovaly kamenitou cestou Dolinou Kežmarskej Bielej vody podél šumícího potoka.

Těžké mraky nad Tatrami začínají pomalu houstnout a šedivět. Tušíme pořádný déšť, který skutečně záhy u Šalviového pramene přichází. Ještě že je tu dřevěný přístřešek, kam se můžeme schovat a v klidu poobědvat. Postupně si k nám přisedávají další turisté. Déšť sílí, kapky jsou čím dál větší a horské hřebeny se ztrácejí za oponou hustého deště. Kolem po kamenité cestě prosviští maminka s kočárkem a deštníkem (tak takhle se chodí na túru). Prší asi hodinu a půl a poté oblohu pokrývá blankytná modř s bílými mráčky, do nichž praží sluníčko.

Vydáváme se opět na cestu, od Rázcestie Šalviový pramen (1200 m.n.m.) je to po kamenité cestě po žluté značce Dolinou Zeleného plesa ke stejnojmenné chatě něco přes dvě hodiny. Po pravé straně zurčí Zelený potok a občas za stromy vykukují vršky Belianských Tater. Po cestě sbíráme maliny, borůvky a kupodivu i červený rybíz.

Asi půlhodinu před cílem se za koncem lesa vynoří strašidelná černá hradba z několika štítů (Velká Svišťovka, Kežmarský štít, Čierný štít a Jastrabia veža), přičemž tu a tam leží zbytky sněhu. Pod vznešeně se tyčící Jastrabiou vežou stojí malebně zasazena Chata pri Zelenom plese, přezdívaná dříve Brnčalka (1551 m.n.m.). Modravý kouř stoupající z komína dává tušit teplé a útulné místečko.

Před čtvrtou dorážíme na chatu, hodíme batohy na pokoj (sestava je mezinárodní - německý a polský pár) a hajdy do restaurace na párky (3 ks 82 Sk), buchty na pare (95 Sk) a nosičský čaj (22 Sk). Venku opět začíná pršet, tedy spíš mrholit, tak sedíme před chatou a díváme se na vodopády. Nejkrásnější je samozřejmě ten největší, Meděný vodopád napravo od chaty. Docela nás překvapilo, jak je voda v Zeleném plese nádherně čistá a zvláštně tyrkysovo-zelená. Název Zelené pleso je opravdu přiléhající. Okolo se otevírá dramatický pohled na trojúhelníkovitou severní stěnu Malého Kežmarského štítu (2514 m.n.m.), který je svojí devítisetmetrovou stěnou nejvyšší stěnou v Tatrách, za ním pak Velká Svišťovka (2037 m.n.m.), na západě se nám ukazují Baranie rohy (2526 m.n.m.), Čierny (2429 m.n.m.) a Kolový štít (2418 m.n.m.) a Veľká Zmrzlá dolina s Baraním sedlem (2389 m.n.m.). Přímo nad chatou se zvedá Jastrabia veža (2137 m.n.m.), o kus více napravo je práh Červené dolinky a Kozí štít (2111 m.n.m.).

Ještě uvařit čaj a polévku a hurá na kutě (Macík stihnul mezitím už usnout).

Druhý den v Tatrách