Hudba k filmu Báthory - Simon Boswell coby reinkarnace Járy Cimrmana

Zatímco původně annoncovaná účast Jana Jiráska na posledním filmovém opusu Juraje Jakubiska Bathory slibovala hudební nudu alespoň domácí provenience, se vstupem Simona Boswella, druhořadého britského filmového skladatele, do tohoto projektu se nám dostalo dávky hudebního opruzu zahraničního.

I přes předchozí zkušenosti se sníženou schopností Juraje Jakubiska věnovat vedle složky obrazové, v níž je mistrem výsostným, náležitou pozornost i složce hudební, respektive hudebně dramatické - viz zejména Nejasná zpráva o konci světa (Jirásek & Soukup) - a byv obeznámen s některými předchozími Boswellovými filmovými opusy, přece jen jsem byl více než nemile překvapen neočekávněně nízkou úrovní Boswellovy hudby. Po hodině řídkých a neinvenčních zvuků, které mnohdy - jistě nezáměrně - působily dojmem schválnosti, už jsem se přestal ovládat a na několika místech, v nichž Boswellova hudba působila vyloženě jako pěst na oko, jsem se rozesmál. V Simonu Boswellovi jako by ožil duch Járy Cimrmana, skladatele operety Proso, který se při komponování zásadně nezabýval ani vedlejšími, natož hlavními motivy (otázkou zůstává, zda je Boswell vůbec schopen nějaký nosný motiv "spáchat"), a kompletní dílo vytvořil pouze z hudebních přechodů, mostů, výplní, až vycpávek. Na rozdíl od Cimrmana se však Boswellovi nepodařilo vytvořit "zvláštní atmosféru plnou svérázného napětí, které je neustále stupňováno pravidelným střídáním dvou prvků - prvku očekávání a prvku zklamání"; prvek očekávání zcela absentoval a byl nahrazen pocitem nepatřičnosti až trapnosti. Již teď se děsím, kdo bude autorem hudby k dalšími Jakubiskovu zamýšlenému filmu, který se má odehrávat na úsvitu křesťanství. Vzhledem ke klesající kvalitě hudby u jeho "historických" filmů očekávám Aleše Březinu nebo Michala Pavlíčka alias Dana Bauera...