reality show
můj pocit z nás lidí, ze světa v , kterém žijeme
Mám pocit, že v posledních dnech zaplavila celou společnost mánie zvaná reality show, zdá se mi , že zcela nekontrolovatelně ovládla mysl většiny lidí, neexistuje místo, kde bych o tom něco nezaslechla- v tramvaji, na ulici, v obchodě, ve škole, v parku, v hospodě, doma, mezi přáteli, mezi cizími, všude...neexistuje člověk, který by o tom něco málo nevěděl, neexistuje člověk, který by alespon kousek neviděl...nutí se nám to všude, v televizi, na internetu, v novinách...s trochou nadsázky pomalu začínám mít pocit, že se stávám jakýmsi "vyvržencem " společnosti , protože jsem nepropadla této závislosti. Lidé se dělí jen na dvě skupiny: na jednu, která hrdě přizná, že je to baví, druhá, která se halí do vět: "Viděl jsem to jen náhodou", "Jen chci vidět sex", "Je to sranda, baví mne to", "Je to taková blbost, že to musim vidět", "Zahlídl jsem to, ted už musim vědet , jak to dopadne", "Baví mě se koukat , jak jsou trapný"...atd Děsí mne tenhle způsob zábavy. Nelíbí se mi, čím jsou lidé schopni se bavit. Připadá mi smutné, že už nejsme schopní najít si vlastní zábavu, pasivně vstřebáváme , to co nám podhodí. Podivní vydělávači milionů, kteří vymýšlejí dokonalou taktiku jak polapit co nejvíce lidí do svého koloběhu pěněz. Dokonale vymyšlený plán, dokonale vydělané miliony. Tím, že sedíme a díváme se, tím , že se zapojujeme do té šílené hry, dáváme příležitost, těm zrůdám někde "nahoře" vydělat si tu šílenou spoustu peněz. Miliony prohýřené zbytečně. Miliony pro vytvoření umělého světa, kam se zavíráme a sledujeme hádky, zlobu, faleš , ubližování a líbí se nám to, tohle chceme vidět. Proč nevysílá Nova v hlavním vysílacím čase dvouhodinovou reality show z Afriky? Budeme mít na obrazovce taky spoustu bolesti, spoustu zábavy. Budeme se koukat a pobavíme se také tak královsky? Mám strach , že ano. Mám strach , že bychom i tak seděli dál naprosto lhostejně u svých televizorů a dál posílali miliony, lidem ,kteří se topí v autech, barácích , šampanském a hoře jídla, zatímco na druhém konci světa, je někdo , kdo je součástí skutečného světa, drsné přírody, která nepomůže, nemůže. Možná už jsme zapomněli, že existuje něco, čemu se říká příroda, že kdysi byla pod tou betonovou slupkou, že je nekde mezi těmi uměle vytvořenými vilami, umělými minimetrixy. Kolik kroků je k tomu, aby se to všechno zvrtlo , abychom odhodili ten skutečný svět za hlavu, přestali ho definitivně vnímat a ukryli se někde v těch vytvořených milionových světech? Kolik kroků k tomu, aby se dokola omílané fikce staly skutečností?Kolik kroků k tomu, abychom definitivně propadli své lhostejnosti, slepotě a nevědomí?
