Hele, a proč se chceš vlastně zabít?

Myslím,že každý z nás se někdy v průběhu života dostane do na tolik krizové situace,že mu připadne smrt jako jediné východisko.I já mezi ně patřím.Dost jsem se touto variantou zaobírala a zamýšlela.Nakonec,jak je očividné,jsem si zoufalý akt rozmluvila,stejně jako naprostá většina potenciálních sebevrahů.To ale neznamená,že jsem se tímto tématem přestala zabývat,čehož důkazem je tento článek
Pokud jste se již v této situaci ocitli,určitě jste si položili otázku jaké to je po smrti.A co když to není lepší než tady?Věříte na nebe a peklo?Opravdu existuje reinkarnace?Bude z vás v příštím životě mravenec?A mají vůbec sebevrazi šanci na reinkarnaci?Co se stane s vaší duší?Myslíte,že se smrtí něco vyřeší?Co na to pozůstalí?A Jan Tleskač?JV hlavě se vám rojí spousty otázek,jakmile jste schopni o věci trochu víc přemýšlet a překlenete počáteční bezradnost a sebelítost.Výsledky mých pokusů o rozbor tohoto stavu vám chci ukázat na konkrétních situacích že života,aneb třikrát o smrti…

Situace č.1: zlehčování, aneb konec dobrý, všechno dobré…

Nedávno jsem se sešla s jedním poměrně blízkým přítelem,který mi volal,že se potřebuje vypovídat,nebo že se zhroutí..Byl skutečně na dně a musím uznat,že jeho situace byla minimálně nezávidění hodná,ne-li dokonce hororová a tak nějak celkově se jeho život ubíral…vy víte kam.Nakonec si povzdychl a prohlásil,že nejlepší by bylo,kdyby si šel skočit.
Věděla jsem,že to nemyslí nijak zvlášť vážně, ale i tak jsem se rozhodla,že mu to vymluvím.A to tak,že jej ubiju logickými argumenty.Lokla jsem si vína na posilněnou a spustila jsem: „Pojďme si to probrat.Myslíš,že tím by se něco vyřešilo?“ Na tváři se mu objevil zamyšlený výraz.Chvíli mlčel a pak odpověděl: „No,asi jo.Má to spoustu důvodů pro.Třeba,že mrtvý nemusej nic řešit,že jo.Ani se trápit a vůbec necejtěj žádnou bolest,ne?“ Zakroutila jsem hlavou. „No jo,ty jsi už třikrát umřel,takže víš bezpečně jaký to je.“prohlásila jsem sarkasticky. „Krom toho jsem někde slyšela,že když se odpravíš,tak tvoje duše bloudí na tom místě a taky může otravovat ty,co tu po tobě zůstali.To chceš aby se trápili navíc,tvoje famílie má svejch problémů dost i tak…“ „To jsou kecy,kdes to slyšela??“Nedal si vyvrátit svoji teorii. Věrna svým zdrojům jsem odpověděla,že mi to říkala moje maminka,která má určitě pravdu,načež odvětil,že jsem stejnak drzej fracek,že svojí matku neposlouchám a nemám tedy určitě důvod věřit v to,že rodiče to myslí nejlíp,mluví pravdu a jsou moudří,což těm mým rozhodně nehrozí.Dotklo se mě to,protože náhodou má moje matka(sem tam)docela užitečný postřehy a slušný znalosti různých oborů a až na určité nesrovnalosti,bez kterých se vztah matka-dcera neobejde mám svoji matku ráda a celkem si jí i vážím(ačkoli ona by zajisté tvrdila něco jinéhoJ). „A pak tady máme další teorii-reinkarnace.Znám víc verzí.Máma si myslí,že když umřeš a děláš v životě dobrý věci a nezkazíš si to,tak už se nenarodíš a zůstaneš v něčem jako nebe,když to poděláš,máš novou šanci.Když to pokašleš hodně,jako když seš třeba masovej vrah,tak se třeba narodíš jako mentálně postiženej a tak.S tim sice uplně nesouhlasim,ale je to taky teorie.Jiná verze toho co se děje po smrti je křesťanský nebe-peklo,což zavrhuju,vzhledem k tomu že za a)nefandim křesťanství kvůli omylům historie jako výpravy do Jižní Ameriky a vyhlazení těch starejch civilizací a nebo třeba jak rozvrátili římskou republiku a upalovali čarodějnice a za b)je to moc pohádkový,tak jednoduchý to určitě doopravdy nebude.Taky je verze,že když máš dobrej život a děláš dobrý věci tak se staneš energií v kosmu.Hinduisti zas říkaj že se narodíš třeba jako mravenec,nebo- já nevim-havran.Nebo se pak staneš dobrou energií,něco jako anděl strážnej,jako štěstíčko a máš na starosti nějakýho človíčka.“ Usmíval se. „Heh,tak já budu pokažená energie a svý človíčky nutit k sebevraždě a nebo budu strašit malý dětiJ“ Načež udělal šílenou grimasu , napřáhnul po mě ruce a třešničkou na dortu byla jeho exklamace „BLÉÉÉÉÉ!“,což vyústilo v situaci kdy na nás s údivem zírala půlka kavárny.J „S tim křesťanstvym si mě akorát přivedla na myšlenku,že bych to udělal nějak stylově-třeba v pentagramu ze svý krve nebo něco takovýho hezkýho,aby se o mě třeba psalo…“ „No,už to vidim.Leda v Blesku,kde by klidně mohli dát komentář jako cos to byl za idiota a že si den před tim,než sis hodil provaz dělal před lidma bléééééé a máchal ruakama,takže by pak místo tvý smrti začali řešit jak to,že si nebyl v Bohnicích a kam to všechno spěje ten stát když tady blázni pobíhaj volně po světě…“Byla jsem ráda,že vidím na jeho tváři úsměv. „No,tak dál.O bezbolestnosti a věčném klidu mrtvolek jsem moc nepřesvědčil,tak jiný důvody pro:Ublížil jsem pár lidem,který mě tak nebudou mít na očích,to je dobrej důvod a když jsme u tý reinkarnace tak třeba budu moct začít znova.No a samozřejmě důvod největší-po smrti nejni žádná škola a žádná sestra!!!J“ Začala jsem se smát.Jeho sestru nijak v lásce nemám,ostatně jako většina lidí,co tuhle upištěnou rozmazlenou a panovačnou blondýnu potká. „Trochu vážně-tvoje rodiče by to dost zarmoutilo,tvojí mámu nejvíc,páč se s tebou-takovym nevděčníkem tahala 9 měsíců a zničila si pro nic za nic postavu,jen aby si její synáček o devatenáct let pozdějc šel hopsnout z Nuseláku.A navíc-tvý sestře by se rozmazal make-up a udělala by si ostudu před lidma.To přece nemůžeš dopustit.“Usmáli jsme se na sebe.Když už nepovažoval sebevraždu za možnou volbu ,řešili jsme jeho problém trochu s nadhledem a rozhodně mírumilovnějiJ

Situace č.2 Zhulte se, bude líp.

Dan seděl na lavičce pod třešní,objímal si nohy a zasněným pohledem zkoumal cosi před sebou a něco si mumlal. Nikola se právě vracela z kroužku domů ,když jej zahlédla.Dan navštěvoval stejnou základku,a i když už oba chodili na gympl,občas se sešli,aby pokecali,zahulili,nebo obojí.I když se Nikola s Dankem už rozešla,byli pořád přátelé.Přisedla si k němu na lavičku a pozdravila.Automaticky ji objal,tiše zabrumlal „Ahoj“ ,nepřestávaje přitom koukat před sebe.Niki se zahleděla stejným směrem,ale nic pozoruhodného nespatřila.Po chvíli jí to nedalo a zamávala mu promrzlou rukou před obličejem.Několikrát mrkl a pak se k ní otočil. „Co je s tebou?Mám jít pryč?“ ptala se starostlivě a začala si hrát s jedním dreadem,na kterém měl navlečenou matku. Pomalu zakroutil hlavou. Odhrnul její rasta copánky přes druhé rameno,aby mu neblokovaly výhled na její tvář. „Ne,nechoď.Promiň,sem trochu mimo…“ Niki se usmála. „A čím to je tentokrát?LSD?travka?lajna?“začala balit brko,aby nezůstávala moc pozadu. „Trochu jsem hulil ve škole,ale to už skoro vyprchalo.Tim to není…“ odpověděl nepřítomně. „Hele chlape,z tebe to leze jak z chlupatý deky.Co ti je?Nemáš zapík?“zeptala se,když si nepříliš kvalitně smotnutý brko dávala do pusy. Po několika minutách prohledávání všech možných i nemožných kapes konečně vytáhl obyčejný červený zapalovač a připálil jí.
„Život je na hovno.“ Prohlásil na konec.Přikývla a natáhla si „To jo,nic není tak jak si vysníš,lidi jsou kreténi a ze všeho nejvíc tvoje rodina.A do toho všeho škola,když ty nechceš dělat nic jinýho,než ležet někde v klídku nikym nerušenej a dát si špeka,“prohlásila.Očekávala nějakou reakci,souhlas,nebo doplnění své teorie,ale nic se nestalo.Mlčel. „To už máš zas nějakej průser?Ve škole?A vůbec jak dou obchody?“ Zakroutil hlavou a natáhl si trochu ganji. „Ve škole furt to samý,jo,průsery máme.Já a Jindřich-vždyť nás znáš…doma?Ožralej fotr a matka co se ustavičně tahá kdovíkde s kdoví s kym.“ Odplivl si na zem a pokračoval. „Děvka.Doma taky nic novýho.Bráchu už sem neviděl ani nepamatuju.Buď se míjíme,nebo někde zhebnul.Obchody?Jde to.Víš sama nejlíp že se vždycky najde někdo,koho překecáš k tomu,aby si koupil smažení.To je v pohodě.Prachy mám…ale všechno mě sere.“Přitáhl si ji k sobě blíž a políbil ji na krk. „Jen ty ne,ty seš na mě hodná.Ale jinak…já se snad pudu zabít.Víš,na tom není nic špatnýho,smrt je krásná a fascinující věc.Mám děsnej pocit,zažívám fakt blbý období.Ve škole sice průsery jsou-to bych nebyl já,ale není to tak hrozný.Blbý známky jsem měl dycky,ale ty víš,že to není tim že sem blbej.Matka mě dotahla na IQ testy a řekli jí,že jsem fakt chytrej,ale hrozně línej.Ale spíš totálně zhulenej většinu času.Na rodinu peču,to mě už nějak nesere.jedinej koho mám v rodince rád je náš čokl.Ten je hustej,ale nikdo jinej.No,obchody dobrý.Víš co,není to tak špatný,ale já si připadám hůř než kdy jindy.Já nevim,kdybych si našel holku,mohlo by to možná bejt lepčí,ale já chci tebe.“ Usmála se a vlídně mu vysvětlila,že to nejde,že má teď někoho,kdo je na ní hodnej a má jí rád a že ona ho neopustí. „Dyť já vim.Fakt ne..fakt už nemůžu.To je konec.Nesnášim tenhle pojebanej svět a vůbec tenhle pocit marnosti co zažívám.Máš pravdu,nic není jak bych chtěl,ale já už fakt nic nechci.Chci chcípnout,abych už měl sakra pokoj.“Pevně stiskl víčka a rukama si přikryl obličej. „Já si řikám,že sem fakt kretén.Dost sem si ten život pokazil sám.Ale já vim,že to takhle nikam nedotáhnu.Vim cos mi řikala,když jsme spolu chodili,jako že bych měl přestat se všim.Začít se konečně učit a najít si normální brigádu,a ne prodávat perník.Já to ale nedokážu…nedokážu!Vim,jsem jednou nohou v base nebo minimálně v nápravným zařízení.Není snad den,kdy bych nebyl uplně na kaši…Tenhle život fakt nemá cenu.Eště to chvíli zkusim,ale další rok to nevydržim.“ Hladila ho po mastných vlasech a natáčela si jeho osamocený dread okolo prstu. „To znám tohle.Pocit marnosti a taky pochyby,že i kdyby si dělal všechno tak jak máš,tak se ti to pokazí jinde.“Chvíli si mnul spánky,ale neodpověděl jí. „O smrti sem taky přemejšlela.Máš pravdu v tom,že je fakt fascinující.Jak se chceš zabít,Dane?“ zeptala se a stočila se mu do náručí. Chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „No,asi si pudu koupit pistoli,vtrhnu třeba do senátu,nebo parlamentu a postřílim co nejvíc těch bastardů,kvůli kterejm to tady jde do prdele.Když zrovna netunelujou a neulejvaj si prachy pro sebe,tak maj ty vysoký vejplaty,zatím co v Ostravě je vysoká nezaměstnanost.Hajzlové.Lidi si je zvolej a oni se nám pak uplně vysmějou do xichtu.No,pak počkám,až se z toho někdo vzpamatuje a zastřelí mě taky. Eště pak o mě budou psát a možná si někdo uvědomí jaký problémy dneska mladý mají.Co ty na to,to je docela dobrý,ne?“ Usmála se. „Hustý.To se mi líbí.“ Oplatil jí úsměv a pohladil po tváři. „Hele,nemáš eště na špeka?“ „Bohužel.Nemám.to bylo všecko.“odpověděla s lehce zamračeným výrazem ve tváři. „Hm,tak pojď ke mně domů,já doma ňáký hulení mám.“ Nabízel. „Hm,tak jo.Ale uděláš pro mě něco?“ Vstala a očišťovala si kalhoty. „Cokoliv,princezno.“ „Bezva.Tak až pudeš střílet na ty parchanty.Kup pistoli i pro mě,pudem spolu.“Pokýval hlavou,objal ji kolem ramen a vyrazili společně k němu domů. Situace č.3 Nechte pracovat osud…

Alex Miller si připadal velmi mizerně.S rodiči si nerozuměl,což sice není nic zvláštního,ale byl velmi citlivý a moc mu vadilo,že o něj jeho rodiče neprojevují vytoužený zájem.Žil ve stínu staršího úspěšného bratra Honzy a rozmazlované sestry Christiny,dokonce si i jako stín připadal.Nikdo si ho nevšímal.Ve škole se mu nedařilo,ale to bylo poměrně logické.Byl typem člověka,který má neustále hlavu v oblacích a matné tušení,že někde tam dole je nějaká země a nějací lidé.Aby toho nebylo málo,byl šíleně zamilovaný do třídní krásky,Diany Majerové,která s ním (podle jeho názoru kupodivu,jelikož měl opravdu nízké sebevědomí)chodila.Byl by velice rád,kdyby se teď mohl o Dianu opřít a svěřovat jí svá trápení,ale to nešlo,protože ta měla v hlavě jen poslední trendy v líčení a hollywoodské hvězdy.Nic ho nebavilo,nic mu nešlo.Nemohl to už dál unést.Rozhodl se,že vše vyřeší sebevraždou.Nejprve se naládoval rohypnolem,ale přišla na to Christina,když si šla půjčit jeho Cdčko. Jelo se tedy do nemocnice,aby mu vypumpovali žaludek.Všechno dobře dopadlo.Na chvíli se mu vylepšila i jeho psychika.Rodiče,bratr i sestra se mu věnovali.Radoval se,že ho možná lidi přestanou tolik ignorovat a opomíjet.Marně.Po týdnu ho napadlo,že se o něho starají jen ze strachu,že si udělá něco dalšího.Ne z lásky.Samozřejmě,že ho rodiče milovali,ale on nebyl ve stavu,kdy si to mohl uvědomit.Začaly ho znovu přepadat deprese.Napadlo ho,že by se mohl svěřit Richardovi,svému nejlepšímu příteli.Byl to ale omyl,znovu se jen spálil.Richard ho odbyl s tím,že to určitě není tak špatné,jak říká,a ať s tou sebevraždou neblbne,že to nemá cenu a navíc lidi by si jen ťukali na čelo,že je to ještě větší bídák,než vypadá.Jeho život byl zpátky ve starých kolejích-totálně k nesnesení.V pondělí se po nějaké době,co zůstal doma vypravil do školy,jen aby dostal za pět z matematiky a dozvěděl se,že si jeho láska jediná začala s největším idiotem ze třídy-tím nagelovaným fotbalistou Kroupou,který měl v hlavě průvan,ale pořád měl lepší známky než on sám.Zkazilo mu to náladu ještě víc.Zatáhl školu o hodinu dřív a vydal se domů,kde si chtěl utřídit myšlenky a vyvztekat se. Doma naštěstí nikdo nebyl,tak si na plné pecky pustil Rage Against The Machine,vzal si papír s tužkou a snažil se vymyslet důvody,proč si nůž,který vyhrál loni na pouti a nyní jej držel v levačce nevrazit do břicha.Nemohl na nic přijít,ale nechtěl se vzdát tak snadno.V tom zazvonil telefon.Nejprve se rozhodl,že jej zvedat nebude,ale nakonec mu to nedalo.Osoba,co volala a rušila jeho myšlenky byla vskutku trpělivá a nepřestala se vzdávat ani po osmém zazvonění.Volala jeho sestra.Chtěl ji odbít sarkastickými a ironickými poznámkami,ale nedostal se k tomu.Rozbrečela se a vypadlo z ní,že Jan Úžasný měl nehodu a je mrtvý.Přemýšlel,jestli by oplakávala i jeho.Položil jí beze slova telefon.Nechtěl se s ní bavit.Hodil sešitem a tužkou o zeď a zalezl si do svého pokoje,kde hloubal nad tou nespravedlností,že jeho bratr je mrtvý a chtěl žít,zatímco on chce zemřít a žije.
Nakonec si řekl,že když takhle vydržel živořit 17 let,tak to vydrží i dál.Dianu pustil k vodě,na Richarda se vykašlal,když mu nepomohl,rodiče a sestru úspěšně ignoroval.Nalezl si nové přátele přes internet,zapadl do nové party,kde potkal Andreu,do které se zamiloval.Byla přesně taková,jako si vysnil,milující,hodná,zajímavá,naslouchala mu když to potřeboval,dodávala mu sílu.Po měsíci krásného vztahu,kdy měli mít s Andy výročí pospíchal koupit puget růží,aby své drahé polovičce udělal radost.Utíkal,aby se co nejméně zdržoval a nevšiml si,že z pozarohu vyjel červený Ford Escort,pod jehož koly skončil jeho život,který se zrovna měnil k lepšímu.Za tři dny po této nehodě měl pohřeb,na kterém Andrea chyběla.Se slzami v očích si vrazila Alexův nůž z pouti do hrudi.