Svět 2003

...a vlastně asi pořád... než se ucho utrhne

Je mi líto, že dnešní svět spočívá v pouhý prázdný honičce za něčim, co ve skutečnosti ani nechceme. Prostě jde jen o to, aby to neměl nikdo další.
Je mi líto, že než se stavim u kámošky, která bydlí o blok dál, pošlu jí sms, jestli jde ven, abych tam nešla zbytečně.
Štvou mě davy lidí, který každej den potkávám na ulici, v autobuse, troleji...
Štve mě, že když do někoho na ulici vrazim, nestihnu říct ani to blbý SORRY, protože on je hned pryč.
Štve mě, že se málokdo omluví, když udělá chybu.
Mrzí mě, že píšu tyhle řádky a nikdo to nečte.
Je mi líto dětí v dětskejch domovech.
Je mi líto starejch opuštěnejch lidí.
A taky bezdomovců.
Je mi líto umělců, co umřeli a nikoho to nezajímalo.
Je mi líto těch, kterejm nikdo ráno neřekne: "Dobré ráno".
Štvou mě lidi, co se pořád za něčim honěj a nedokážou se zastavit, aby někomu řekli: "mám tě rád".