Mluvící pes

Někdy je lepší, že psi neumějí mluvit

Synáček ze vsi z Moravy studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal, a tak zatelefonuje domů: "Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož, nekecej a co to obnáší?" diví se otec.
"No, pošli našeho Alíka a 20 tisíc korun a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi volat znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to se už nedá poslouchat", vypraví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když Alík mluví, tak ať umí i číst!", furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 tisíc a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů.
Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi, že dneska jedem dom', on složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zase táta vezme s sebou, až půjde do lesa se starou Novákovou..."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, lháře prolhanýho!"
"No jasně, tati."