Do českých kin míří film Heleny Třeštíkové Soukromý vesmír

Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu, který vstupuje 26. ledna 2012 do českých kin. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti.

Manželé Kettnerovi a jejich děti, tedy hlavní hrdinové časosběrného snímku Heleny Třeštíkové s názvem Soukromý vesmír,  nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů, ale právě díky tomu je jejich zcela běžný život poutí napříč nejen vzpomínkami této rodiny, ale i našimi vzpomínkami.

Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Snímek zachycuje život rodiny Kettnerových, který byl stejně obyčejný jako životy všech ostatních rodin v Československu. Právě v oné všednosti však tkví síla filmu. Zdánlivě banální okamžiky dětství jako první zoubky či nástup do školy se tu setkávají s proměnami představ o rodičovství a naší rolí ve světě, střetávají se společenskými proměnami země i proměnami rolí v samotné rodině. "Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem," říká Helena Třeštíková. "Už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější a tím i lákavější než život plný zvratů." Sen se splnil právě prostřednictvím Soukromého vesmíru. Ten je nejen dosud nejdelším časosběrným projektem Heleny Třeštíkové, ale také dosud nejsložitějším, co se struktury i práce ve střižně týká. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. "Právě při natáčení první části tohoto projektu jsem si uvědomila, že bych chtěla natáčet časosběry, že mě láká sledovat lidský život v delším horizontu," dodává Třeštíková.

Zatímco archivní záběry ve filmu Soukromý vesmír připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin. Ozvěny politického a společenského života do mikrokosmu rodiny Kettnerových pronikají jen málo, větší prostor dostává politika až v přelomovém roce 1989.