Britští Ladytron se představí v Praze

S nabitým kalendářem koncertů v Evropě a severní Americe bude mít publikum bohaté možnosti vstřebat syntézu kapely Ladytron a přesvědčit se na vlastní oči, jak kapela předefinovala hudební směr, u jehož vzniku stála, a to 20. října 2008 v pražském Lucerna Music Baru.

Elektropopové kvarteto z Liverpoolu, jehož členy jsou rovnou 2 zpěvačky s rovně střiženými ofinami a jež jsou známí i mnoha remixy pro Dave Gahana z Depeche Mode, Blondie, Goldfrapp nebo Placebo, se po tuzemské premiéře na Creamfields představí v Praze.

Kapela Ladytron nedávno vydala své nové, dlouho očekávané album Velocifero. Debut kapely Ladytron, nazvaný 604, se stal jednou z hlavních součástí nového elektronicko-rockového hudebního směru, který začal dozrávat v roce 2001. Zatímco kapela nenápadně vizuálně i stylisticky ovlivňovala svět hudby, čisté analogové dobrodružství zvuku a substancí alba ovlivnilo samotný hudební žánr.

Hity jako Playgirl a Seventeen z další desky Light & Magic se tiše bouří proti frackovitým a falešným tématům současnosti na rozdíl od zvukového vyprávění ve stylu kapel jako Air, Stereolab, a My Bloody Valentine. U kapely Ladytron pozorujeme protiváhu emocionální zranitelnosti a psychologické vynalézavosti, zřejmé navzájem si čelícími vokály Helen Marnie a Miry Aroyo. Touto protiváhou vytváří svůj vlastní svět, který ještě zdaleka nebyl úplně prozkoumán.

Živá vystoupení je okamžitě oddělila: „ Chtěli jsme hrát na všechny ty exotické nástroje naživo", říká Aroyo o hromadě antikvárních syntetizérů, kterými se kapela ohání na podiu. Daniel Hunt pokračuje: „ Není mnoho těch, kdo by kdy vystupovali v podobném duchu, kromě Emersona, Lake a Palmera nebo někoho takového. Připadal jsem si jako bych byl v Bell Labs v roce 1970."

Rok vystupování a experimentování vedl k vytvoření alba Witching Hour, dodnes zvukově nejkomplexnějšího počinu kapely Ladytron. Album si udrželo nezaměnitelnou, mechanizovanou vřelost jejich Korg MS20s, ale dynamické programování Reubena Wu se spojilo s Huntovými „shoegazey" kytarovými vrstvami jako ve skladbách které patří mezi jejich nejznámější; Destroy everything you touch, International dateline a High Rise, se ale zároveň lehce přiklonilo k více indie-rockové tvrdošíjnosti. Zatímco na albu pozorujeme zřetelný kreativní růst kapely, jejich nezlomnost vně nahrávacích studií přispěla k jinému druhu zralosti. Kapela se vydala na turné, spolu s velkým počtem následovníků a fanoušků; vyprodávali koncerty v severní Americe a Evropě, hráli pro davy v Číně a Latinské Americe. Bez podpory jakékoli významné nahrávací společnosti Ladytron koncertovali do vyčerpání další dva roky. Vystoupily před více než 4,000 posluchači v Bogotě, v Kolumbii - kde bylo jejich vystoupení náhle ukončeno místní armádou - a na začátku roku 2007 vystoupili jako předkapela Nine Inch Nails a to na žádost Trenta Raznora. „Najednou jsme zjistili, že jsme úplně nezávislí a přitom kamkoli jsme přijeli dav byl větší a větší," říká Wu. „Dávalo nám to pocit, že máme vše pevně ve svých rukou." Jako výsledek jejich nabytého sebevědomí a svobody poté ve studiu došlo k ztvárnění představy, kterou dotáhli na Witching Hour a zároveň tím předefinovali hudebnímu žánr. V produkci Ladytron za asistence Vicarious Blisse a Alessandra Cortiniho, deska Velocifero překračuje hranice elektro-popu s čerstvým závanem zdeformovaného soulu. Mira a Helen - jejich neslučitelné vokály samy o sobě poskytují dostatečnou hloubku - se vyvinuly jak po hudební tak i po textařské stránce a propůjčili provokující harmonie písním jako Runaway a I'm Not Scared.

„Navzájem jsme lépe poznali svoje vlastní silné stránky," vysvětluje Mira, která označuje album Grace Jonese a Dr. Johna jako podstatné při vzniku a nahráváni Velocifera. „Na minulých nahrávkách nebyl zvuk takový jak bychom si ho představovali." Black Cat začíná tlukotem a zvuky baskytary, které lze přirovnat ke kotoučové pile a kadenci zdeformovaných kopanců. Miriny vokály, zpívané v její rodné bulharštině, podporují a odrážejí zlověstný sentiment nahrávky. Části Ennio Morriconeho skladeb se objevují na nahrávce Ghosts zároveň když Helen opakuje refrén "There's a ghost in me who wants to say I'm sorry. Doesn't mean I'm sorry."

Smícháno Michaelem Pattersonem (Beck, P.Diddy, BRMC), Velocifero se prochází širokým páse emocí od vnímavosti a blaženosti (Tomorrow) k přímosti a vzrušenosti (Deep Blue). Predict The Day, který začíná zlehka pískanou melodií stupňující se k rockovému náporu naprogramovaných hi-hat, vokálů v pozadí a rozeklané kytary zobrazuje půvabný závazek alba postavit se proti statu quo.

„Nikdy jsme nereagovali na nic co se děje venku", říká Mira. „Vždy budou existovat lidé, kteří budou chtít ať zůstanete napořád na stejném místě, ale takhle se nedá dělat hudba a ani nic jiného. Je zřejmé, že si musíme dopřát výhody pochybností o tom, jestli opravdu můžeme dělat co chceme, protože v zásadě když jsme začínali nebyl nikdo, kdo by nám řekl co dělat. Zkrátka jsme to udělali."

Foto D SMACK U PROMOTION