Velvyslancem u Eiffelovy věže

V Mladé frontě nyní vychází kniha známého historika a diplomata PhDr. Jaroslava Šedivého Velvyslancem u Eiffelovy věže (Praha–Paříž v zahraniční politice).

Kniha Velvyslancem u Eiffelovy věže (Praha-Paříž v zahraniční politice) historika a diplomata PhDr. Jaroslava Šedivého byla vyslána do literárního světa v Literární kavárně pražského Domu knihy Kanzelsberger 16. dubna 2008. Jejím kmotrem se stal bývalý ministr zahraničí Jiří Dienstbier, který věří, že kniha splňuje všechna 3 P - tedy potěší, pobaví a poučí. Zcela originálně kmotr Jiří Dienstbier nepokřtil sektem knihu, ale přímo jejího autora.

Vzpomínky v knize jsou téměř vždy poznamenány subjektivním přístupem autora a tajé subjektivním viděním událostí a prožitků. Ale v tomto případě historik ukázňuje své vzpomínání hledáním příčin a následků, které zasazuje do širšího pojetí vývoje mezinárodních vztahů, a svůj výklad opírá o reálné dokumenty z vlastního archivu, ke kterým přidává osobní zážitky a zkušenosti.

PhDr. Jaroslav Šedivý (*1929), historik a diplomat, ale i dlouholetý čistič oken a výkladních skříní, napsal knihu o svém působení velvyslance ve Francii v letech 1990-1994. V roce 1970 byl propuštěn z Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, v témž roce pak zatčen a půl roku držen ve vězení, poté sedmnáct let pracoval v dělnických profesích. V prosinci 1989 přešel na ministerstvo zahraničních věcí jako poradce nového ministra Jiřího Dienstbiera. Od léta 1990 působil jako velvyslanec ve Francii, od listopadu 1995 v Belgii a Lucembursku, rovněž zastupoval republiku u NATO. Od podzimu 1997 do léta 1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. Diplomatickou kariéru ukončil v roce 2002 jako velvyslanec ve Švýcarsku.

Mitterrand musel nejdříve vysvětlit, proč přijal pozvání prezidenta Husáka v roce 1988 k návštěvě Prahy. Vlastně poprvé nás informoval, že si tenkrát dal tři podmínky pro svou cestu do Prahy: první - setkání s disidenty, druhou - navštíví kardinála Tomáška, třetí - promluví ke studentům. S disidenty to byla ona snídaně a ke studentům promluvil při krátké návštěvě Bratislavy. Po skončení proslovu asi ke čtyřem stům mladých lidí se k němu protlačili tři mladíci a francouzsky mu sdělili, že snad oni jediní jsou studenty, ostatní v sále jsou frekventanti SNB. Komické bylo vyprávění o návštěvě u kardinála Tomáška. Když se pozdravili, zeptal se Mitterrand, zda s ním může rozprávět svobodně a bez obav, načež mu Tomášek říká: „Samozřejmě, pane prezidente, samozřejmě...", a při tom rukou dává znamení, že nikoli.

V knize Jaroslava Šedivého Velvyslancem u Eiffelovy věže (Praha-Paříž v zahraniční politice)tak můžete nyní nahlédnout do života velvyslance, seznámit se se záznamy různých rozhovorů a jednání, které měly význam pro další vývoj České republiky.

Jiří Dienstbier křtil zcela netradičně...

...místo knihy pokřtil jejího autora