Kultura

Pozvánka do divadla - Tristan a Isolda v divadle ABC

Divadlo ABC chystá dubnovou premiéru hry Tristan a Isolda, kde v hlavních rolích tragických milenců uvidíme Jakuba Prachaře se Zuzanou Kajnarovou.

Jakub Prachař a Zuzana Kajnarová jako Tristan a Isolda
Jakub Prachař a Zuzana Kajnarová jako Tristan a Isolda
Legendu o lásce na život a na smrt Tristan a Isolda, patřící ke klíčovým eposům kultury, uvidíme od 5. dubna 2008 v pražském Divadle ABC, kdy má nová inscenace premiéru. Starodávný příběh Tristana a Isoldy nastudoval renomovaný slovenský režisér Ondrej Spišák, který roli Isoldy svěřil Zuzaně Kajnarové a postavu Tristana obsadil Jakubem Prachařem.

Tristan a Isolda je jeden z nejslavnějších příběhů o lásce. O lásce, která se nedá zkrotit, a proto končí tragicky. Legenda o Tristanovi a Isoldě patří k nejstarším eposům západní Evropy. Její původ je patrně ve Skotsku, odkud se vydala do Anglie. Na kontinentě pak zlidověla a získala oblibu zejména ve Francii, kde byla také několikrát zaznamenána v písemné podobě. Jde o příběh hříšné lásky a oddanosti, jehož model v nesčetných variacích existuje dodnes. Ačkoli je tato legenda starší než legendy o rytířích kulatého stolu, byla pro svou oblíbenost do Artušovských eposů začleněna a dnes je brána jako jejich nedílná součást. V dobách, kdy byl královým rádcem čaroděj Merlin, se mnoho rytířů vydalo hledat Svatý grál. Pro každého z nich však bylo Grálem něco jiného. Pro Tristana, vazala krále Marka, jím byla láska. Láska osudová, zapovězená. Láska k ženě svého pána, která byla v rozporu s jeho ctí a přísahou. Láska na život a na smrt...

"Jímavý příběh mladých milenců byl mnohokrát umělecky zpracován. Existují stovky literárních verzí, desítky filmů a průběžně vznikají i divadelní texty. Tohle téma vzrušovalo lidi v době vzniku legendy a zajímá je to dosud," říká režisér Ondrej Spišák, jehož styl charakterizuje výrazná jevištní obraznost, nekonformnost a hravost. Pokud jde o inscenaci Tristana a Isoldy v Divadle ABC, režisér Ondrej Spišák naznačil, že její forma bude pohádkově romantická. "Chtěli bychom, aby výsledek byl obrazivý, magicky tajemný, ale jednoznačně sdělný."

Inscenace Tristan a Isolda není jen legendou o nesmrtelných milencích, ale také o vztazích a pocitech dnešních mladých lidí. Co si myslí hlavní představitelé Jakub Prachař a Zuzana Kajnarová?

Jakub Prachař
O mladých lidech se dnes často tvrdí, že sex nahrazuje opravdový vztah. Co si o tom myslíte vy?
Myslím, dneska je to posunuté, takže to tak možná někdy je. Ale nemám velké iluze, že by to ve středověku bylo jinak.

Zažil jste někdy osudovou lásku?
Já si myslím, že ji teď poprvé zažívám...

V čem spočívá láska?
Obecně to nedokážu říct. Prostě je vám dobře a nemusíte vyvíjet žádnou zvláštní aktivitu, aby jste si rozuměli, nenarážíte na nepochopení druhého. Má to takový volný, jednoduchý průběh, je to pohoda.

Jakou roli pro vás hraje krása?
Vlastně se mi stává, když mám někoho rád, že už potom ani nevnímám, jak vypadá. Měl jsem holky, o kterých se říkalo, že jsou krásné, ale často se stává, že jsou hrozně nudný. Cokoliv je krásné, tak se za určitý čas okouká, a pak v tom vztahu musí být i něco víc, aby vydržel.

Zažil jste situaci, kdy jste o nějakou holku bojoval?
Jo, ve třetí třídě o Terezu Halamáskovou, s Petrem Lukášem. Oba jsme měli kolečkové brusle, oba jsme bruslili stejně dobře, a to byl problém. Vyhrál on. Byl jsme z toho smutný, psal jsem takové básně a zakopával jsem je na zahradě, pořád tam ještě někde jsou...To bylo opravdu krutý období -  třetí třída základní školy.

Chtěl byste být rytířem?
Oni musí umět dobře jezdit na koni a já koně nemám moc rád. A mají těžký brnění, já bych to při své váze 60 kg asi neunesl a neuměl se v tom pohybovat, takže bych daleko nedošel.

Byl byste schopen obětovat život za ideál, za lásku?
Těžko říct. Nikdy jsem nebyl v situaci, abych se o tom musel přemýšlet. V situaci, ve které se teď nacházím, asi ne. Dokážu pochopit, že kdysi někdo obětoval život za ideál, ale myslím, že se nám tady v Evropě žije tak dobře,  že o takových krajnostech nepřemýšlím.

Zuzana Kajnarová foto © AGENTURA SCHOK
Zuzana Kajnarová foto © AGENTURA SCHOK
Zuzana Kajnarová
Může dnes existovat osudová láska?
Já myslím, že ta může být kdykoli.

Vy jste takovou lásku potkala?
Vždycky, když se pouštím do nějakého vztahu, mám pocit, že je to osudová láska.... Ale nikdy bych se nepouštěla do vztahu, o kterém bych měla pocit, že nemá smysl.

Je ve vztahu důležitá krása?
Nemyslím si, že je to podstatné. Láska vzniká různými způsoby a jsou takové případy, že se lidi přitahují, i když nevědí proč. Fungují feromony.

V Tristanovi a Isoldě se mluví o panenství. Kdysi to byla hodnota - jak je to ale dnes?
Těžko říct, jak to vnímají dnešní osmnáctileté holky. Ale myslím, že pro každou ženu je to velký zlom, velký životní okamžik. I když už to není společensky tabuizované téma,  psychicky je to pro každého důležitý okamžik.

Není velká láska jen iluzí?
Iluzí ani ne, ale vnější okolnosti ji můžou podněcovat.  Protože vztah, který bude zapovězený, je dramatičtější a vášnivější. Kdyby Romeovi a Julii nebránili v lásce, nebyl by ten příběh takový jaký je. Zapovězená láska  je vždycky dramatičtější a zajímavější.

Dovedete si představit, že byste pro něco obětovala život?
Za určitých okolností asi ano. Ale nejsem v takové situaci. Určitě jsou okamžiky, kdy by asi každý prostě našel něco, pro co  by život obětoval či pro co má smysl žít.  Snažím se na vlastním životě nelpět. Nemám děti, ale dokážu si představit, že kdyby někdo zabíjel mé dítě, postavila bych se do rány. Je to i záležitost pudů a morálky.  A zemřít pro lásku?  V našem příběhu je láska tak silná, že bez ní život ztrácí smysl. Milují se, i když spolu nejsou, a když Tristan zemře, Isolda už také nechce žít, protože smyslem jejího života byl on. Takové věci mohou v životě nastat, ale já jsem se naštěstí do tak vyhrocené situace nedostala.

Myslíte, že dnešní mladí lidé dokážou být romantičtí?
Myslím, že dokážou. Liší se jen ta představa, pojmenování. Může  být romantické, když se sejdou dvě děcka na sídlišti a jdou se projít  někam na rozvaliny u  panelových domů stejně tak, jako když se jdou projít na venkově do přírody.  Myslím, že v tom se dnešní mladí lidi neliší od těch někdejších.  Někdy se to zesměšňuje, je to vnímáno jako slabost, ale myslím, že to k životu každého patří.

Editor: Janinka
Vytvořeno: 18.03.2008 12:08
Poslední změna: 16.11.2008 01:24

RSS

Hodnocení: 5.00 (3x)
5-skvělé
4-dobré
3-průměr
2-nic moc
1-nepovedené



Copyright © mars69 2000-2022, webmaster@people.cz