Rozhovor s Berenikou Saudkovou

Berenika Saudková každý den začíná úplně stejně: nejdřív namaluje svůj obličej a pak maluje obličeje jiných. Berenika je totiž malířka. Malířka nadaná, mladá a krásná.

Berenika SaudkováBerenika Saudková je dcerou krále komiksů, Káji Saudka. Otec dceru neskutečně hýčkal, jak už to tatínkové s dcerami dělají. Berenika mu od malička pomáhala kreslit jeho obrázky. Většinou je jen kolorovala, ale malování jako takové na sebe nenechalo dlouho čekat. Svoje „vážné" obrázky začala tvořit ve třech letech. Jejím prvním objektem byla... míchačka. Ano, obyčejná míchačka na maltu. První velká plátna namalovala v jedenácti letech a od té doby malířsky zraje. Ačkoliv je Berenika velmi mladou malířkou, její obrazy
Ateliér mladé výtvarnicenajdeme v mnoha galeriích i na stěnách soukromých bytů.

Když přijdete k Berenice Saudkové do ateliéru, uvidíte spousty obrazů - od skic, přes rozmalovaná plátna až k téměř hotovým obrazům. Berenika má totiž pořád napilno, o čemž svědčí i její slova: „Teď maluju portrét na zakázku, jeden obraz dodělávám pro charitu a tyhle musím ještě dokončit. Nestíhám." Jak je na první pohled vidět, malování jí baví, nemaluje proto, že si potřebuje vydělat, maluje prostě s láskou.

Vyrůstala jste v umělecké rodině: otec malíř, strýc fotograf. Myslíte si, že se umělecké vlohy dědí v genech nebo se umění dá i „naučit"? Uměleckou školu jste nestudovala, a přesto jsou Vaše obrazy nádherné.
Děkuji, za poklonu. Já věřím na přirozený talent, bohužel okolní svět mě naučil něco jiného. Dostatečně drzá nula dokáže lehce předběhnout stydlivou jedničku. I když genius se vždy jasně pozná.

Berenika při malováníČím je pro Vás malování?
Je to láska, dřina, zábava, odpočinek, samota, sebevědomí, obava... Práce, která mi umožní se najíst.

Dovedete si představit, že byste se živila něčím jiným?
Třeba přímo barvami. Asi bych měla zažívací problémy, i když kalorická hodnota olejových barev bude značná.

Berenika a Marilyn Monroe - podobnost čistě náhodná?Z Vašich obrazů promlouvají tváře lidí. Kde hledáte náměty, co Vás inspiruje při tvorbě?
Maluji svoje nitro. Zní to nafoukaně, tak se to pokusím přiblížit. Ty holky na mých obrazech jsou pouhými nosiči určitých pocitů, které dobře znám a právě se mi jich třeba nedostává.

Čím chcete, aby Vaše obrazy oslovovaly lidi na výstavách?
Chci, aby se bavili a odcházeli spokojeni.
S vynálezem fotografie mnoho malířů přišlo o práci. Je jistě pravda, že stejně tak dobře je fotografie schopna být vkusnou dekorací, či ještě lepším zachycením reality. Ale bohužel můžete jich z jednoho negativu nasekat tisíce. A to je to hlavní, co je od sebe liší.
Někteří obchodníci nakupují právě obrazy, aby do nich uložili své výdělky. Je to proto, že si oproti bankovkám drží stále svou hodnotu. Pak je mívají uzamčené někde v sejfu, a tak svůj původní účel už nesplňují. Je to výhodné pro obě strany, ač trochu smutné. Já jsem nejvíce potěšena, pokud můj obraz dobře splňuje účel dekorace.

Máte vždy konkrétní počáteční představu o obrazu, když začínáte malovat nebo si obraz postupně přizpůsobujete?
Ano mám. Teď začínám na obraze dívky, která tančí za pár drobných v laciném  kabaretu. Je krásná, usměvavá, ale trochu bolesti za tím úsměvem je cítit. Je jí škoda pro takovou práci, mohla by dosáhnout výš. Nechci tím obrazem nikomu navodit nic nepříjemného, jen trochu popohnat toho, co se na ten obraz bude dívat, že není vždycky nejlepší dělat to, co se jednoduše nabízí.
Ale třeba až to dokončím, budu s myšlenkou jinde a ta holka bude panenkou Marií, která říká, ať se nevzdáváme.

Jaký je Váš nejoblíbenější obraz? A proč?
Každý prodaný!

Kdy Vás nejčastěji líbá Múza­­­? Pracujete i přes noc, že třeba vůbec nespíte?
Při práci mám ráda denní světlo, ale jsou dny, kdy Slunce čistě září, já mám čas a ono to nějak nejde. To pak šílím vzteky a raději jdu od toho. Jindy dělám celé noci při mizerné žlutošedé žárovce, dokud mi fungují oči.

Připravujete výstavu Vašich obrazů. Kdy a kde se s Vaší tvorbou setkáme v blízké době?
Teď se koncentruji na pořádnou výstavu. Mezitím mám několik menších akcí v Praze a Brně. Pokud je někdo, koho má práce zajímá, slibuji, že se to v čas dozví.

Bylo těžké se prosadit v konkurenci mezi českými malíři? Dokázala jste prorazit sama nebo Vám někdo pomáhal? Nebo to dokonce bylo Vaše příjmení?
To kdybych věděla? Můj otec chtěl, abych jeho známého jména využila. On se musel děsivě nadřít, aby si ho někdo všiml. Přál si, abych seděla u něj vždy, když přišla za ním točit televize, či kdokoliv z médií. Vždycky jsem utekla. Jistě si někteří fotografové vzpomenou, jak jsem před jejich objektivy prchala.
Táta chtěl pro mě to nejlepší, já se kvůli tomu na něj zlobila a urážela se. Bylo to tak od dětství.  Teď je nemocen a já už asi nemám chuť s ním bojovat. To jméno vám jistě pomůže na sebe upozornit, ale o to je horší kritika. Věřte, není to zas tak dobrá pozice.

Čemu se kromě malování ještě věnujete, jaké máte koníčky? Zbývá Vám na ně čas?
Baví mě vařit, starat se o rostliny na zahradě, o zvířata doma i mimo domov. Občas přátelům pomůžu co do bytu. Mám ráda manuální práce. Ale spočítat si chemickou rovnici také není k zahození..

Posloucháte při malování hudbu? Jaké podmínky při malování potřebujete?
Ano, hudba je motor. Velmi mi pomáhá. Kromě trochy světla nemám žádné velké nároky. Zvládnu malovat třeba venku na chodníku.

Tichá, avšak přesto nápadná BerenOblékáte se poměrně výstředně. Podle čeho si vybíráte oblečení? Rozhodujete se podle počasí, nálady nebo Vaše oblečení ovlivňují jiné faktory?
Jak řekl jeden můj spolužák, jsem atyp. Nemůžu si moc vybírat. Co mi sedí, kupuji. A rovnou třeba třikrát.

Léto je v plném proudu. Kde jste strávila letošní dovolenou? Nebo se teprve chystáte?
Byla jsem v Praze. Mám to tu ráda. Neznám krásnější město. Z domova to mám pěšky kousek na Malou Stranu, Petřín, na nábřeží. Pár dní jsem strávila v Jižních Čechách. Jsem městský typ, tak jsem si udělala také výlet do Holomóce, Teplic, Plzně a bylo to opravdu velmi milé. Pro tento rok nepotřebuji víc.

Jaká je pro Vás představa ideální dovolené?
Být s člověkem, kterého miluji a mít čas na rozmarnosti.

Které místo na světě máte nejraději?
Domov.

Vzpomenete si na svůj nejkrásnější zážitek z dětství?
To se přeci nedá. Ale mohu namátkou vybrat.
Nikdy mě rodiče neposlali na tábor. Zato mi dovolili si brát kamarádky domů. Většinou jsem musela přinutit svojí maminku přemluvit ostatní maminky, aby svoje děti u nás nechaly co možná nejdéle.  Tak se jich pár ke mně nastěhovalo. Přes prázdniny to u nás vypadalo jak v penzionátě. Byla to velká zábava.

Berenika se svými psími miláčky Lištičkou a GripíkemDoma kolem Vás neustále pobíhají dva pejsci? Která zvířata jsou Vaše nejoblíbenější?
Už mám jen je. Všechny ostatní zvířecí přátele jsem přežila. A že jich bylo! Rodina se rozpadla...

Jak si představujete svůj život řekněme za třicet let?
Tím se často bavíme s kamarádkami. Budeme partička bab a budeme si říkat holky.
Já toužím po pořádné rodině, jak za starých časů. Žádná emancipace. Pěkně rodit, vařit, starat se o domácí krb.

Kdybyste měla v životě tři Popelčiny oříšky, co byste si přála?
Být zdravá, dlouho živa a zemřít dříve než ti, co miluji.

Na jakou otázku se Vás ještě nikdo nezeptal?
Jestli mi vadí déšť.

A vadí?
Ne.

Děkuji za rozhovor.

Amsterdam

Kruté období

Blue Curacao