Jaká byla Muzejní noc 2007?
V sobotu 16. června proběhl v Praze už čtvrtý ročník pražské Muzejní noci. A jaký že byl? Opět velmi úspěšný s obrovským zájmen návštěvníků.
O tom, že bude návštěvnost
Davy lidí před Valdštejnskou jízdárnouMuzejní noci opravdu velká, se všichni mohli přesvědčit už v sobotu odpoledne před jejím začátkem. Webové stránky Muzejní noci se totiž zhroutily kvůli enormnímu počtu přístupů.
To, že lidé jsou stále velmi zvídaví a muzea je přitahují, dokazuje rekordní návštěvnost Muzejní noci, které se letos zúčastnilo přes 170 tisíc lidí, což je oproti loňskému roku nárůst o dalších 10 tisíc návštěvníků.
I před Židovským muzeem se klikatila dlouhá frontaJako přímý účastník Muzejní noci musím říct, že z mého pohledu kapacita jednotlivých muzeí byla opravdu na hranici. Před většinou z nich se klikatily dlouhé fronty, kde návštěvníci trpělivě čekali zhruba hodinu. Ovšem na druhou stranu bylo z čeho vybírat.
Ve Valdštejnské jízdárně čekaly na návštěvníky obrazy Jana Zrzavého, v Uměleckoprůmyslové museum zase lákala módní přehlídka.
Svoji premiéru mělo Muzeum Karlova mostu, které bylo oficiálně otevřeno až den po Muzejní noci, tedy v neděli.
U Karlova mostu se čas vrátil zpátky do středověku, tančilo se tu, zpívalo a veselilo až do rána společně s veselými středověkými muzikanty a tanečníky, kteří zároveň svými kousky dokázali příjemně zkrátit čekání na vstup do muzea.
My jsme nejprve zavítali do Armádního muzea na Žižkově, kde kolem sedmé hodiny bylo návštěvníků tak akorát. Na nádvoří muzea se střílelo z pušek a hned při vstupu do budovy si děti i dospělí vyzkoušeli na vlastní kůži výzbroj dnešních vojáků včetně kulometů, starých pušek nebo šavlí.
První expozice 1914 - 1918 československý odboj za 1. světové války zájemce
seznámila s děním v průběhu 1. světové války, se stejnokroji různých národností, s vyznamenáními a řády, vyhláškami a členy odboje, které sdružoval ústřední orgán českého odboje, takzvaná Mafie v čele s Tomášem G. Masarykem a Edvardem Benešem. Mezi spojky Mafie patřila například zpěvačka Ema Destinová či malíř Emil Filla. Pro mě zajímavý byl také řez šrapnelem, texty šifrovaných zpráv nebo pohled do hlavní kulometů, který i u nefunkčních zbraní stále nahání hrůzu.
Další expozice Doteky 2. světové války, 1918 - 1939 armáda Československé republiky a
1939 - 1945 2. světová válka a československý odboj ukazovaly hrůzy koncentračních táborů, plán a provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha nebo partyzánský odboj. Pro nadšence historie z období 1. a 2. světové války opravdu hezky ucelený přehled doplněný dobovými fotografiemi.
Historické schodiště Národního muzeaNárodní muzeum na Václavském náměstí navštívilo více než 20 tisíc zájemců o tamní expozice. Naštěstí se zde návštěvníci díky velké rozloze muzea celkem dobře rozptýlili a nápor nebyl tak zřejmý, i když po historických schodištích doslova proudily davy lidí. Velký zájem byl nejen o trvalé expozice Národního muzea, ale i o dočasné výstavy, kterými jsou v současné době Madagaskar - laboratoř bohů a Lovci mamutů, kde na sebe největší pozornost přitahuje téměř nejmenší exponát, kterým je originál sošky Věstonické Venuše z Dolních Věstonic.
Příchozí měli dále možnost se seznámit i z dalšími artefakty a vykopávkami z doby pravěku, způsobem bydlení, nebo se dozvědět o různých rituálech, způsobu pohřbívání a také se podívat na mamuta v životní velikosti. Výstavu podbarvovala etnická hudba a doplňovaly ji autentické zvuky z přírody a běžných lidských činností. Ačkoliv jsme v Národním muzeu zůstali až do jeho zavření, uvnitř to těsně před zavírací dobou vypadalo, jako by se právě otvíralo.
A na závěr si neodpustím jednu
poznámku či spíše radu. Dopravní podnik města Prahy sice zavedl speciální autobusové linky mezi jednotlivými objekty muzeí, ale jaksi pozapomněl, že po skončení Muzejní noci kolem jedné hodiny ranní zůstaly v centru města desetitisíce lidí a metro už dávno nejezdilo.
Účastníci Muzejní noci se ale potřebovali nějak dopravit domů a do nočních tramvají s jedním vozem, které jezdily po půl hodině naplněné k prasknutí, se opravdu všichni nemohli vejít. Taxíků rovněž nebylo tou dobou zrovna nadbytek a v centru města všichni svoje auta také nezaparkujeme. Co třeba zkusit příští rok prodloužit provoz metra výjimečně alespoň do půl druhé?








Před Karlovým mostem

Středověký tanec