Poznámky z jednoho kongresu

Na jednom kongresu zbyl po dvou mladých dámách popsaný list papíru…

V pusté tmě jsem si tě vyhledala, jsi můj rozzářený život, má láskoNe, tenhle papír není na poznámky, snad proto mě teď napadá - proč život není jednodušší? Proč nelze prostě jen tak žít? Odpověď málokdo z nás tuší...a tak se z bytí ztrácí cit. Cit pro krásu, lásku a potěšení, cit pro všechno, co prožít chceme. Zřídkakdy ho zastoupí snění, v němž prožijeme druhý život.

A kdybychom prožili druhý život, prožili bychom ho zcela stejně a možná ještě divněji a bezohledněji.

Já myslela tím druhým životem to, co nás ve snech provází. Stojíme jak žebráci za plotem, tvrdíme, že nám nic neschází...A málokdo má odvahu svých snů se jen dotknout. Pak zastaví se na prahu zasažen vlastními výčitkami...Hloupá, krutá realita. A tak je to s námi vždycky :o(

A přitom stačí jedna jednoduchá věc - najít tu správnou osobu, před kterou se nebudeš bát „svléknout se z kůže", před kterou se budeš smát, budeš plakat, ale pořád ti s ní bude dobře. To všechno samozřejmě musí fungovat i obráceně. Hlavně nesmíš nic zamlčet, protože pokud to uděláš, tak ji navždy ztratíš. Prostě si musíš zvyknout na to, že tě zná lépe než ty sebe sama.

Jak pravdivé, zdánlivě jednoduché a nevinné :o)