Próza a příběhy

Láska je láska

článek je už trošku staršího data a tedy je už neaktuální, můj blonďák, o kterém jsem se rozpovídala v první části už není můj partner a vesele se potlouká se svými "blond názory" jak tomu říkám po světě jiným než mým směrem a já si konečně pořídila tmavovlasýho:-) jo a kdyžtak omluvte občasná sprostá slova a chyby... jinak nespisovně jsem tenhle textík napsala naschvál, mám raději v úvahách uvolněnější styl psaní.

Láska je láska…

Láska. Pro některé je to jen další druh chemické reakce, pro jiné lidi je to senzační pocit, nebo zdroj trápení, když není opětovaná. Jeden můj kamarád zas říká tohle: „Láska je jako jevištní opona. Za oponou je schované vaše uvažování, přirozené chování a reakce, před ní je vaše pozměněné chování a reakce, o kterých ve stádiu zamilovanosti tvrdíme, že jsou to opravdové chování, které se jindy nachází pod povrchem a dokáže ho v nás vyvolat jen ta pravá úžasná a nepochybně božská bytost, kterou právě milujeme a určitě s ní zůstaneme navždy, protože je dokonalá a jestli to vy ostatní nevidíte, tak se s váma nebavim, páč jste pěkný kreténi!!!!“Řekněte sami,není tohle geniální hláška?:-)Asi ví, o čem mluví, vzhledem k tomu, že studuje psychologii. A když bych to měla vztáhnout na sebe, tak vám povím, že já osobně v tom momentálně lítám až po uši a svět vidím růžovo-černě. Ale asi ne tak, jak myslíte…černá je totiž moje zamilovaná barva a růžovou nesnášim a nevzala bych si jí na sebe ani kdyby mě na nože brali, takže svět je krásně temňoučkej a stinnej, když je mi dobře a když se s tim mym troubou, kterýho jsem si pořídila hádáme-a to není nic neobvyklýho, bohužel-tak je nechutně růžovej:-)To nic, já nejsem psycho, fakt,jsem úplně normální, až na to, že mám utkvělou představu, že jsem sluníčko a krásně zářim:-)Ne, vážně…všimli jste si taky, že když někoho milujete, tak si víc všímáte detailů? Že sluníčko krásně svítí a že ta tráva je nějak zelenější, než jindy, se nad blbostma-zpíváte si a máte nechutně roztomilý a sladký kecy, když jen pomyslíte na tu osobu, která vás učarovala. Pokud zrovna ovšem nejste ti,co
kroutí hlavou nad tím, co na tom mamlasovi co vám křivdí,nerespektuje vás, dělá si z vás nemístnou srandu, je infantilní a leze vám na nervy vlastně vidíte a místo miláčku, miluju tě nekřičíte, ty parchante, nelez mi na oči..:-))))což jsem zatím Ještě tomu svýmu neřekla, ale parkrát mě to už napadlo, protože mi občas přivodí stavy, kdy ze sebe chrlim v průměru pětadvacet nadávek za půl minuty:-)Ale co,pokud jste někdo náhodou četl fantasy ságu Meč pravdy od Terryho Goodkinda, víte, že v každém díle odhalí jedno čarodějovo pravidlo, které vlastně vystihuje chod věcí v reálném světě. Čtvrté čarodějovo pravidlo zní:V odpouštění je magie. A i
když já nejsem ten typ co vám všecko sežere a odpustí, jsem schopná dost prohřešků
přehlédnout. Takže vedle Ondry jsem slepá hluchá:-)…Ale zpět k tomu,kde jsem přestala-víc se soustředíte na detaily a v kontrastu k této nově nabyté schopnosti jste zas schopni spoustu věcí přehlížet. Např.když jedete od své milované bytůstky, zásadně se vzpamatujete o tři stanice metra dál, než jste měli vystupovat,což se konkrétně mě stává docela často:-)Také se u jedinců, kteří opravdu hodně milují promítne tento stav na prospěchu v jejich mučících ústavech, ehm, školách, aneb-heh,nechtějte vidět mý vízo:-)A jak je u mě zvykem-pár situací k danému tématu, abych dokázala, že láska má hodně podob a komplikací…

Situace č.1:Murphyho zákony v akci

Murphyho zákony, které potkáváme v běžném životě na každém rohu se samozřejmě vyskytují i v lásce. Na první zákon, tohohle pana Murphyho narazíme hned při výběru partnera, a musím podotknout, že to je nyní i můj případ:-)Já jsem například vysazená na jižanské typy-vysoké, štíhlé chlapy s tmavými vlasy a očima. Jednoho jsem si i sehnala-sice nebyl vysoký, ale vlasy měl černé jako noc a oči jako hořká čokoláda. Navíc jsme si skvěle rozuměli, měli jsme společné zájmy, byl milý, hodný, pozorný, zbožňoval mě…no a jeden říjnový pátek jsem si na jedný kalbě trošku lokla něčeho alkoholického a pak jsem se nějak nudila a napadlo mě, že někomu napíšu. A jak jsem se hrabala v telefonním seznamu, narazila jsem na číslo jednoho kluka, které mi někdo kdysi dal. Věděla jsem, že ten človíček se věnuje sportu jak aktivně, tak pasivně a já si zrovna neměla s kým pokecat třeba o fotbale, protože mého přítele „tyhle blbosti prostě nezajímaly“,jak sám říkal. Napsala jsem tomu klukovi, jestli se mnou nechce jít někam pokecat a domluvili jsme se na druhý den. Znala jsem ho dřív hlavně z doslechu a viděla jsem ho předtím jen párkrát letmo, prohodila jsem s ním do té doby jen asi dvě tři věty, chodil totiž s mým klukem do stejné třídy. Tak jsme se druhý den slezli pod Koněm a šli jsme vybrat mému drahému fotříkovi dárek k narozeninám a pak někam posedět. Byl velice milý a docela dobře se s ním povídalo a dokonce přišel celý v černém, tím si dost šplhnul, protože černou barvu miluju. Když jsme pak seděli v jednom podniku a popíjeli horkou čokoládu, všimla jsem si, že má něco s ukazováčkem a vzala ho za ruku, abych se mohla na ten prst lépe podívat. A to jsem neměla dělat. Že existuje láska na první pohled, to jste určitě slyšeli a teď vám představuji nový fenomén-lásku na první dotek:-)Mým tělem okamžitě projela šílená elektrika a podívali jsme se na sebe. V tom okamžiku mi bylo jasné, že mi dva si nebudem jen povídat, což se mi také potvrdilo hned druhý den u něj doma:-)Když jsem večer přišla domů s přiblblým úsměvem na tváři a téměř si prozpěvovala, utrousila moje matka poznámku, jestli nejsem zamilovaná. Já akorát vesele prohlásila, že jsem z té osůbky úplně v p*deli a nevim čim to je. Druhý den se pro mě stavil a zamotával mě do svých sítí víc a víc.No, naštěstí to nakonec zafungovalo i opačně a tak jsem nakonec skejsla se zelenookým světlovlasým týpkem,co nemá ani podobné zájmy jako já a ani jednu vlastnost, co můj vysněný princ na černém koni:-)a navíc je děsně infantilní a většinu času totálně na zabití a leze mi na nervy:-)stejně ho miluju…a mimochodem, když se říká, že blondýnky jsou blbý, tak o blonďácích to platí taky-občas si říkám, že tak asi dvojnásob nebo trojnásob, a to skoro vždycky když ten můj otevře pusu:-)Do kolen mě vždycky dostane, když prohlásí, že myslel, nebo že si něco musí promyslet, což je jedna z největších hovadin, co jsem kdy slyšela:-)Tak pokud si chcete nechat poradit, blonďáky a blondýnky nebrat, i když některý z nich-jako třeba ten můj nejsou blbý, jen maj snad nekonečný vedení:-)Až si tohle můj blonďáček přečte-jestli si vzpomene jak se to dělá, občas totiž tvrdí, že číst umí:-)-tak jsem asi DEAD,takže mě omluvte, jdu si zarezervovat místo na hřbitově…:-)

Situace č.2: Zakázané ovoce

O přestávce mezi biologií a fyzikou postávalo pět žáků třetího ročníku u skříněk.Lukáš se přehraboval v neuvěřitelném nepořádku,který v jeho skříňce panoval a s bezmocným výrazem ve tváři se ptal,jestli někdo neví něco o jeho učebnici matematiky.Tereza,jeho holka,se dotkla jeho ramene a usmála se. „to bude zázrak,jestli v tom bordelu,co tam máš někdy něco najdeš,lásko.“Lukáš byl na podobné poznámky zvyklý,a proto na posměch nereagoval. „Náhodou.Já mám svůj bordel rád.“ Odvětil s nadhledem a nevzdával hledání. „Náhodou,říká se,že řád je pro debily,co se v ničem nevyznaj a musej mít všecko srovnaný a genius má chaos ve svejch věcech.“zastával se Lukáše Viktor. „Kdyby to tak bylo vidět na známkách,génie“odvětila Tereza.Štěpánka s Kamilou,zbylé dvě třeťačky se začaly smát .Kamča se natáhla do Lukášovy skříňky a vytáhla orvanou učebnici bez desek. „Není tohle ta čeština,cos hledal minulej tejden?“ Lukáš se usmál o podrbal se ve vlasech. „No vida,tak třeba za tejden najdu i tu matiku.Dneska mi jí pučíš,viď Teri?“Kývla na souhlas a podívala se na hodinky v kolik zvoní. „Podle mýho ji stejně nebudeš potřebovat.Máme toho novýho matikáře místo tý naší těhotný.Viděl už ho někdo?“optal se Viki. „Prej je to fešák…“uculila se Štěpánka. „Jo,to jo,pěknej kus chlapa.Támhle jde.“souhlasila Kamila a mávla rukou profesorovým směrem.Všichni se otočili,aby jej mohli zhodnotit.Kráčel směrem k nim,na hezké tváři mírně zmatený výraz.. „Prosímvás,nevíte kde je tady učebna A3?Ještě pořád se tu moc nevyznám.“optal se jich. „Jo,“odpověděla červenající se Štěpánka, „na konci chodby doprava a hned ta první třída.“ Poděkoval a odešel.Oči studentů se dívali za ním.Ještě zahlédli,jak si dává tmavě hnědé vlnící se vlasy za ucho a upravuje si učebnice v ruce,aby mu nepopadaly a zašel za roh. Dívky jej začaly hned znalecky soudit. „Jo,je to kus,hezká postava,hezkej ksichtík,krásný vlasy,když se tak nervózně usmíval,mohly jste si všimnout,že měl ďolíčky.V těch jeho čokoládovejch očích by se dalo utopit.Ale oblíká se dost suše.Ty černý kalhoty a ta bílá košile by mohly bejt upnutější,když už nic jinýho.“hodnotila Kamila. „Jo,a nechtěly byste aby se tady producíroval rovnou nahej?“zeptal se Viktor.Dívky vyprskly smíchy „Hm,to by nebylo špatný.“odpověděly téměř současně. „Nech si zajít chuť.“šlehl Lukáš po Tereze pohledem. „To víš,že seš hezčí,než matikář.A to je co říct.“ujišťovala jej s úsměvem na rtech. „Cítím se polichocen,že jsem dopadl takhle v porovnání s panem úchvatným.“ Viktor se uculoval a prohodil směrem k Terce: „Podívej,žárlí teďka,a to ho viděl jen jednou.Počkej,jaký budeš mít peklo ve čtvrťáku“ „Nebudu.To mu mezitim s tim profesorem zdrhnu“ Lukáš ji probodl pohledem. „Grrr,nestraš,něco ti provedu,za to budeš pikat,ty poběhlice.“ Se smíchem zapadli zpět do třídy a všichni přemýšleli o tom,jaký bude nový vyučující. O dvě hodiny později o přestávce hrabal Lukáš znovu ve své skříňce. „Viktore,neviděl si mojí anglinu?“Neodpověděl.Jen se rozesmál „Co řikáš na toho matikáře?“ zeptal se. „Připad mi trochu nervózní,ale jinak vypadá,že bude v pohodě,jo,a měl si pravdu,že jsem tu učebnici vůbec nepotřeboval.Zaplácali jsme celou hodinu představováním a dotazama.“ „Lukine,nevíš,kde má kabinet,zapomněl jsem ho po hodině odchytit.“ Lukáš vzdal marnou hru na schovávanou s učebnicí a zavřel skříňku. „Proč,snad tě ty ženský neukecávaly,abys jim domluvil rande?“ „Ne,ale minulý pololetí jsem měl kouli,tak bych ho chtěl poprosit jestli by se na to se mnou nemrknul.“Lukáš kývnul hlavou. „No jo vlastně.Kabinet by měl mít se Strnadem a Novotnou,ne?“ Viktor poděkoval a vydal se profesora hledat.Zaklepal na dveře a vyčkával. „Dále..“ozvalo se,načež vešel.Matikář byl v kabinetě sám a popíjel kávu. „Hledáte někoho?“zeptal se.Viktor kývnul a odpověděl: „Ano,jdu za vámi.Musím se přiznat,že nejsem na přírodní vědy a navíc jsem lenoch,takže jsem měl minulé pololetí pětku a nechci prolítnout.Myslíte,že byste mě mohl trochu doučovat,nebo mi dávat příklady navíc?“ „To by šlo.Které dny máte čas?“ Měsíc doučování byl na Viktorových známkách docela znát.Navíc byl spokojený s tím,že přemáhal svou lenost.Jednou ve středu,kdy měl zase doučování,mu profesor Hrdlička otevřel dveře do kabinetu a řekl: „Pane Nevšímal,asi jste na mě přenesl tu svou lenost,nechce se mi dneska nic dělat.Mám té matiky za celý den dost.Nechcete jít radši na pivo?“ Na studentově tváři se zračilo překvapení. „Proč ne,ale nemám ani floka.“Profesor se usmál. „Nevadí,nechte to na mě,kdyžtak mi pak přineste třeba cigarety,kouřím Lucky Strike.“Viktor zalovil v batohu a vytáhl krabičku stejné značky. „To já taky,pane profesore.“Usmáli se na sebe a vyrazili do hospody. Návštěva pivnice byla dobrá k tomu,že si přestali vykat,něco málo se o sobě dozvěděli a zjistili,že mají dost společného.Asi po dalších dvou uplynulých týdnech museli přesunout hodiny doučování kvůli Viktorově brigádě k profesorovi domů,protože Viktor neměl žádný všední den čas před tím,než zavřeli školu.Doučování probíhalo úterky večer a o víkendech občas zašli na pivo nebo na fotbal.Jeden den se ale všechno začalo měnit…
Uprostřed doučování položil Viktor tužku na stůl a unaveně se zeptal,jestli nemá profesor doma něco k jídlu. „Jo,moc tady toho není,budu muset nakoupit.Víš,žiju sám a docela na sebe nedbám,není pro koho.V kredenci v kuchyni je snad ňákej chleba,tak si ho kdyžtak namaž marmeládou.“Viktor vstal a odešel nachystat si nabízené jídlo. „Udělám ti kafe,jo?Vypadáš docela unaveně.Kolik ti vůbec je?To fakt nechápu proč nikoho nemáš.Ženský u nás ve škole včetně profesorek jsou z tebe celý pryč.“ „Nemůžu nějak najít tu pravou.A co ty?Někoho máš?Je mi dvacetsedm a nijak zvlášť nestojim o to najít si někoho ze školy,nepotřebuju aby mě slepice jako Tichá s Bajerovou drbaly.“ V tom se ozvalo z kuchyně zmučené„au“.Profesor vyskočil z křesla a pospíchal se podívat co se stalo.Viktor se držel za ruku a na tváři měl bolestivou grimasu. „Co se stalo?“ „Ale,polil sem se vodou na kafe.“Učitel spustil kohoutek se studenou vodou. „Dej si tu ruku pod to,to ti zmírní bolest..“Došel do své ložnice,odkud vytáhl hadrový kapesník.V koupelně jej namočil do ledové vody a přinesl do kuchyně Viktorovi,aby mu obložil ruku. „Nestůj tady tak,ty nešiko,poď s tim aspoň do obýváku.“ Když mu profesor dával obklad na ruku,všiml si Viktor jedné zvláštnosti.Vašek,jak mu teď říkal měl zvláštní věc v očích.Nějakou emoci,kterou neuměl pojmenovat.Jak jej následoval,usilovně přemítal o tom,co by to jen mohlo být.Usadil se na pohovce vedle něho a znovu mu pohlédl do očí,aby zjistil,jestli se tam ona neidentifikovatelná emoce ještě nachází.A opravdu,pořád tam byla.Došel k názoru,že to bude nejspíš starost,ale něco mu nehrálo.A pak mu to došlo.Důvod proč byl matikář sám nebyl,že nenašel tu pravou,ale to,že ji vůbec nehledal.Měl pocit,že nehledal ani muže,prostě byl sám a snažil se se svou situací vyrovnat.Zdálo se mu,že si nechtěl připustit svou orientaci.Napadlo ho,že muselo být učiteli děsně smutno,když neměl koho v noci koho obejmout a koho políbit.Muselo být hrozné nemít někoho,kdo vás miluje.Věděl jaký to byl pocit,ani on dlouho nikoho neměl.Když o tom tak přemýšlel proč byl vlastně sám?Napadlo ho nejdřív,že taky nenašel tu pravou,žádná se mu nelíbila,ale na druhou stranu nějak zvlášť mu to nevadilo.Po žádné netoužil.Možná,že nakonec měli oba stejný důvod..Ale ne,napadlo ho.já přece nejsem buzerant.Nevěděl ani pořádně proč,ale natáhl ruku k profesorově tváři a pohladil ji.Ucukl.Přes obličej mu přelétl bolestivý výraz a zase zmizel.Poplašeně se od studenta odtáhl.Viktor se ale nedal tak snadno odradit.Pohladil jej znovu a druhou rukou s obkladem si jej přitáhl k sobě.Vaškovi se v očích zračilo už jen zmatení a panika,ale i na to Viktor nedbal.Netušil,co ho to tak najednou popadlo,ale nijak to neřešil.Něžně učitele políbil,ale žádná odezva nepřišla.Políbil jej znovu,prsty zapletl do jeho vlasů a zavřel oči.Cítil,jak profesorovi po tváři stéká horká slza,ale tentokrát,polibek opětoval.Hodnou chvíli v líbání pokračovali,rukama si u toho zkoumali těla,až se na konec od Viktora Vašek odtrhl a zakroutil hlavou. „Jak..?“pokusil se promluvit,ale hlas mu selhal.Viktor jej objal a přitiskl si jeho hlavu na hrudník.Vašek se rozplakal jako malé dítě a nechal se konejšit.Když se uklidnil,podal Viktorovi bundu a znovu promluvil. „Bude nejlepší,když půjdeš.“Viki se na něj podíval s otazníky v očích. „Na nic se neptej a poslechni,co ti říkám..Nedělej mi to ještě těžší.“Natáhl se po bundě a šel. Když Viktor donesl za týden vypočítané příklady,profesor mu je opravil a pod ně připsal: „Najdi si jiného učitele,ale myslím,že žádného nepotřebuješ.Chytrý jsi dost,jen pozor na chyby z nepozornosti a občas si počítej z učebnice.A na tu poslední hodinu zapomeň.Vašek.“Viktorovi bylo hrozně,nechápal jeho jednání,ale rozhodl se,že si nenechá ubližovat pro nic za nic.Řekl si,že se ještě staví u něj doma,aby si s ním zkusil promluvit.V pátek večer se tedy vydal za ním.Napůl očekával,že neotevře,ale kupodivu se tak nestalo.Vašek unaveně vzdychl. „Copak jsem ti něco neříkal?Jdi pryč,prosimtě.“ „Ne,nepudu.Chci ti něco říct.Pustíš mě dovnitř,nebo mě tady necháš stát?Venku prší a já jsem úplně zmoklej.“ Vašek nic neodpověděl,ale nechal ho vejít.Hned jak vešel,tak začal Vaška líbat.Ten se chtěl odtrhnout,ale Víki ho pevně objal a po chvíli se přestal vzpírat.Po pár minutách se profesor odtáhl a sklopil poplašeně zrak do země. „Půjdu ti udělat čaj,jsi fakt úplně zmrzlý.Kdyžtak v mojí ložnici si vezmi něco suchýho na sebe,nechci abys nastydnul.“Viktor se usmál.V ložnici se vysvlékl a rozložil oblečení po topení.S oblékáním něčeho suchého se už ale nenamáhal.Místo toho jen zavolal profesorovo jméno. „Co je?“ptal se z kuchyně.Viktor ale neodpovídal a tak se šel podívat do ložnice,co mu jeho student chce. Když viděl Viktorovo nahé tělo,odvrátil zrak. „Co to děláš?Zbláznil ses?Proč mi ubližuješ?“zeptal se. „A proč ty mě?“ řekl Viktor a smazal vzdálenost mezi nimi jedním táhlým krokem a přitulil se k němu.Vašek se mu podíval do očí a přitom ho objal v pase,i když trochu váhavě. „Máš tak jemnou pleť.Hrozně příjemná na dotek.“zašeptal profesor sotva slyšitelně. Viktor se na něho povzbudivě usmál. „Miluju tě a nechci abys ode mě utíkal.“
Matematikář zakroutil hlavou. „Je to nemorální,nemůžeme…“ „Nemůžeme trpět proto,že okolí není tolerantní a na to já kašlu.Mě zajímáš ty a ne okolí.Je mi ukradený co na to řeknou.“dokončoval za něho Viki. „Vyhodí mě,nechci přijít o práci.“ „Proč by tě měli vyhazovat?A proč jim to vůbec říkat?Počkáme až dokončim školu a pak se na ně vykašlem.Co ty na to?“Vašek začal klouzat prstem od Vikiho krku po zádech dolů. „To nezní tak špatně.Taky tě miluju…“zašeptal.Viktor se usmál a políbil ho. „Kdy musíš být doma?“zeptal se Vašek. „Nemusím.Zůstanu u tebe přes noc a když mi to dovolíš,nastěhuju se k tobě.Našim se ulehčí.A ty nebudeš sám.Už nikdy.Máš mě.“Vaškovi ukápla slza dojetí. „Mám tebe.“ Řekl šťastně.

Autor: Lady_Darkness
Editor: EverHate
Vytvořeno: 12.04.2003 04:30
Poslední změna: 12.04.2003 04:30

RSS

Hodnocení: 3.88 (8x)
5-skvělé
4-dobré
3-průměr
2-nic moc
1-nepovedené



Copyright © mars69 2000-2021, webmaster@people.cz