Próza a příběhy - Příběhy obyčejného člověka

7. Vánoce

Jednou do roka jsou vánoce, šance konečně spočítat kluky, jestli jsou všichni, protože během roku je to bohužel nemožný.

Vánoce

Jak už to tak bývá, jednou do roka jsou vánoce. Jsou to na celém světe svátky klidu a míru a pohody. U Kulíku ne. Tam jsou to tradičně svátky válčení, hádání, honění a šance konečně kluky spočítat, jestli jsou všichni, protože během roku je to bohužel nemožný. Jakmile je Pepa vidí po roce zase pohromadě, zjihne mu zrak, vlhké oko slzu uroní, vlítne mezi ně a všechny je zmydlí. Prevence na příští rok. Pravda, několikrát se i stalo, že dostal nabančíno starej pardál a bard podsvětí uklizečů Kulík. Inu, kluci rostli jako kriminalita v republice a Zdeňka, když viděla příležitost uštědřit váženému otci bodlo, tak svým synům vydatně pomáhala.
Všude jinde svátečně strojili vánoční stromeček, jen u Kulíků připravovali jako každoročně bojové cvičení místním hasičům. Stalo se hezkou tradicí vísky, že pravidelný nácvik hasičů byl přeložen na 24.12 k domu číslo popisné 54 okolo jedenácté hodiny (někdy půl jedenácté, podle toho, jak domek rychle chytnul). Když se podařilo vyhodit hořící stromek, uhasit obývák a Pepu zaházet pískem, aby nedoutnal, byli kluci vysláni do míst velmi vzdálených a dalekých - bez baterky. A na cestu jim bylo dáno též hodně cizojazyčných i jadrných domácích jmen. Mrňousové se ztratili jak pára nad hrncem. Jako každý rok, šli pro nový stromek. Pepa se Zdeňkou zatím odkvačili do koloniálu koupit dárky. Částečně zaplatili prodavači manko a šťastni se vrátili domů.
Praktiky z minula už jim synátoři nebaštili. To bylo tak. Kluci byli natěšení na ježíška a dychtiví dárků. Pepa vyšel ven, vystřelil z brokovnice po pradědovi nimrodovi (v tu chvíli nečekaně, snad špatnou konstelací hvězd, se v sousedově domě zřítil satelit, někdy pak i se sousedem štelujícím lepší obraz), vrátil se a povídá: "Tak děti, ježíšek se zastřelil a jak vás tak vidím pohromadě, tak se mu ani nedivím." Kluci rozmlátili dětskej pokoj, někdy i kuchyň a byl zase klid. Teď už Pepa tuhle metodu nepoužíval, neboť jak utrousil: "Barák si zdemolovat nenechám."
Brzy po poledni se kluci vrátili s pahýlem a pytlem jehličí. Na zbytek odpoledne měl Pepa o práci postaráno, když lepil jehličí na stromek. Večer ho Zdeňka odstřihla od kmínku a navěsila vánoční ozdoby - teda ozdobu. Už zbyla jen jedna a z těch ocelových trubek se Pepovi skutečně povedla. Cukroví se na stromek už nedávalo. Ne, že by to nebyl hezký zvyk, to ano, ale bohužel do vánoc žádné cukroví nevydrželo a posledního dědu mráze si rychle rozdělili Zdeňka s Pepou než se kluci vrátili z lesa. Úkryt kolekcí totiž nikdy neodolal nájezdům malých špuntů.
Večeře začínala slavnostní hudbou z gramofónu. Byly to písně jako třeba: "Lalalalá pu du lalalá", ale bylo slyšet "aůféaéóé p d éé." Gramofon nepatřil mezi nejnovější a i deska od firmy Žižka a synové něco pamatovala.
Po přivázání kluků k židlím se mohla začít nosit polévka. Po vytření podlahy a sebrání nudlí z lustru přišel na stůl hlavní chod - ryba. Večeře tedy proběhla v klidu, důstojně. A když se Pepa vrátil po čtvrtý z nemocnice s posledním synkem a kostí, mohlo se přistoupit k rozdávání dárků.
Jak je tradicí, otec rodiny chodí první do pokoje, zvoní na zvoneček nebo budík na znamení, že Ježíšek už přišel. U Kulíků je tomu stejně. Natěšení kluci čekají v zamknutý a zabarikádovaný, Zdeňkou pometlem chráněný kuchyni. Pepa odbíhá svižným tempem k nejbližšímu kostelu vzdálenému necelé dva kilometry a zvoní. Po hodině se vrací, zlynčovanej od starousedlíků, kteří nepochopili, že malej zvonek k sehnání prostě není, s jazykem omotným kolem krku a ojíněným. Ještě než pustí autogen, aby si zahřál omrzliny, sundá kožich a vykřikne: "Uhááknéhů." a to už kluci vědí. Ježíšek je tu. Vtrhnou do pokoje a hasičům, čekajícím v malé hospůdce, začíná druhá, závěrečná, o něco náročnější část dnešního cvičení.
Dárky jsou brzy rozebrány, dokonce i neznámý hasič si v ruce odnáší malou pozornost od Ježíška a radost nebere mezí. I Pepa se Zdeňkou jsou často překvapeni tajnými dárky svých ratolestí. Psem, kotětem i s blechama, novými příbory ze smetiště, nevybuchlým granátem, dvakráte myší, jednou pak potkanem Vendelínem a jeho druhem Edou.
V noci po rodinné bitce všichni ulehají spát s pocitem, že konečně zase jedny svátky klidu a míru přečkali, až na těch pár popálenin třetího stupně, ve zdraví.

Autor: Pavel Zeman
Editor: Štěpánka Zemanová
Vytvořeno: 04.09.2001 12:00
Poslední změna: 04.09.2001 12:00

RSS

Hodnocení: 1.50 (2x)
5-skvělé
4-dobré
3-průměr
2-nic moc
1-nepovedené



Copyright © mars69 2000-2021, webmaster@people.cz