Dveře 2/3
Na konci chodby objevil další dveře. Byly to velké dubové dveře. Zkusil za kliku. Byly zamčené.
3.Kapitola
Šel se porozhlédnout po domě. Dům byl hrozně starý. Bude na měm spousta práce. Měl dvě patra. V přízemí se nacházela místnost pro hosty. Křesla v ní byly už staré a rozvrzané. Bude muset koupit nové.Kuchyň se nacházela docela v dobrém stavu. Po prohlídce kuchyně se šel po schodech podívat do patra.
Schody po kterých šel nepříjemně vrzaly až mu z toho mrazilo v zádech. Nacházel se v dlouhé chodbě, která zátačí do prava. V chodbě se nacházely tři dveře. Všechny byly odemčené. Prohlídl si pokoje a šel se podívat, kam vede chodba. Na konci chodby objevil další dveře. Byly to velké dubové dveře. Zkusil za kliku. Byly zamčené. Zámek na dveřích byl dost zrezivělý a dnes se už ani tyto zámky nevyráběj.
Něco v něm chtělo ty dveře otevřít. Podíval se klíčovou dírkou. Viděl jenom tmu.
"Co za nima může být?" Pomyslel si pro sebe. Touto myšlenkou byl děšen pár následujících hodin. Pořád ho něco nutilo ty dvěře otevřít. Vůbec ale nevěděl jak a čím. Šel do kuchyně a dal si skleničku. Chvíli přemýšlel a pak se rozhodl jít za starým Carterem. Určitě byl dost starý, aby mohl něco říct o tomto městečku.
Než šel k domu, kde bydlí starej Carter rozhodl se, že se tu trochu porozhlédne. Šel cestou, která odbočovala z hlavní a vydal se úzkou uličkou, která pozvolna otáčí vpravo. Šel a rozhlížel se kolem. Pořád musel myslet na svůj dům. Chtěl vypátrat jeho historii. Nakonec, když mluvil se Samen Carterem nebylo na jeho obličeji vidět, že je rád. Něco jakoby chtěl říct vypadni dokud můžeš. Začalo se stmívat. Charlie náhle zjistil, že už je docela daleko. Vůbec to tady neznal. Ty temné úzké uličky mu naháněly strach. Chtěl se vrátit, ale nevěděl kam má jít.
Došel na malé náměstíčko, kde spatřil hospodu. Jo hospoda je to pravý co chci, už se těšim až si dám panáka.
Otevřel dveře. Ihned ho ovanul ten typický pach. Bylo tam pár lidí. Na pravo seděli dva chlápci a hráli karty.
Charlei zamířil k baru. Sednul si na židli a objednal si pivo. O dvě židle dál seděl nějaký divný muž. Změřil si Charlieho ho vyčítaným pohledem. Něco si pro sebe kecal. A pak prohlásil.
"Mladej, ty asi nejsi vocaď co?" Začal se šklebit až Charlie viděl do tý jeho hnusný smradlavý huby.
"Ne, to nejsem, nedávno jsem se přistěhoval, bydlim tam na kopci v tom velkym baráku." Hospodu náhle ovládllo ticho. Trvalo asi pět vteřin, ale Charliemu věčnost.
"Jestli ti můžu poradit, tak vocaď rychle vypadni, jestli nechceš chcípnout jako ti před tebou. Jo a ještě jednu věc, tohle městečko nemá rádo cizince, takže koukej zmizet."
"A kdo mi v tom jako zabrání", ušklíbl se Charlie a napil se piva. Najednou dostal ránu až spadnul z barový stoličky. Chytnul se za nos, z něhož začala stříkat krev.
"To bylo jenom varování."
John Fields vstal ze své židle a odcházel. Charleimu stále tekla krev z nosu. Držel si ho a snažil se to zastavit. Sednul si k baru, napil se piva.
"Hej chlapi potřebuju do prdele doktora, mám zlomenej nos a hrozně to bolí." Barman se na něj nechápavě podíval.
"Slyšeli jste to všichni, von chce nějakýho posranýho doktora!" Na celou hospodu se ozval nepřetržitý smích.
John Fields se vypotácel z hospody a vydal se na cestu k domovu. Měl to docela daleko. Cestu si krátil zpěvem, protože nebyl zrovna střízlivý. Podíval se na svou ruku. Byla celá od krve. Do hajzlu ten musel dostat pořádnou pecku. Namířil si to přímo domů. Už toho měl dnes dost. Vypil hodně whisky. Šel temnými křivolakými uličkami. Najednoul si vzpoměl, že musí jít kolem toho baráku.
Jen jdi, co by se ti mohlo stát. Maximálně zhebneš. Stejně si to každej v Pointer Hillu přeje. Musíš se překonat. Pár lidí tam přišlo vo kejhák......
Charlie hodil na stůl dolarovou bankovku a vydal se k domovu. Nos ho hrozně bolel. Držel si na něm kapesník, protože mu zase začala tíct krev. Kéž by ten čůrák chcípnul. Chcípni hajzle jeden, podívej se cos mi udělal s nosem. Do konce života ho budu mít celej křivej. Chcípni.
John už viděl z dálky ten hnusnej barák. Šel přímo k němu. Asi sto metrů si všimnul, že se nahoře ve věži svítí. Cítil potřebu se tam jít podívat. Že by byl ten kretén už doma?
Dveře byly otevřené. Opatrně vešel dovnitř. Nikdo tam nebyl. Ocitl se ve velké místnosti. Sedl si a nalil si panáka z flašky, kterou viděl na stole. Vychutnával si příjemnou chuť whisky. Najednou uslyšel ze shora něco, nevěděl přesně co, ale chtěl tam jít. Tak dělej, přece se nebojíš. Ty takovej statečnej chlap.
Šel pomalu po schodech. Vzpomínal na svoje mládí, jak si jako dítě hrál v nedaleké lese. Bill, Frank, Joe a Paul. Dnes jsou už všichni mrtví. Bill se nikdy nedozvěděl jak umřeli, ale je si jistej, že to má něco společnýho s tímto posranym domem. Frank, Joe a Paul sem často chodili. Billovi to zakázala matka. Vlastně se sem Bill trochu bál, protože jeho děda mu vyprávěl o tomto domu strašidelné příběhy, které se prý staly. Ten dům kdysi děsil celé městečko. Teď tu stojí na schodech toho baráku, kam v mládí nesměl chodit a teď tu je a kráčí dál pomalu po vrzajích schodech. Došel až nahoru do menší místnosti, z které vedly dvě chodby. Dal se do leva. Došel až k velkým dubovým dveřím. Něco mu říkalo, že má jít dovnitř a pak si toho všiml. Na stěně vedle něho byl obrovský nápis:
Jsem tady
No tak vem ten klíč a otevři ty dveře na co čekáš. Dělej otevři je!
Vzal klíč z provazu. Byl nepříjemně studený. Strčil ho do zámku a otočil. Šlo to podezřele lehce. Dveře se sami otevřely. Nejdřív nic neviděl. Najednou uslyšel ten hlas.
Nazdárek Johne, to jsem rád, že tě vidim. John vešel dovnitř. Dveře se za nim zabouchly.
Charlie byl asi půl kilometru od svého domu, když v tom uslyšel nějaký výkřik, jakoby to bylo od jeho domu.
Vešel do domu. Nic podezřelého neslyšel ani neviděl. Odešel do svého pokoje si lehnout. Měl toho za dnešek dost. Potřeboval si odpočinout.
Světlo nahoře ve věži zhaslo a celý dům se ponořil do ticha noci.
