Dveře 1/3

Na konci chodby objevil další dveře. Byly to velké dubové dveře. Zkusil za kliku. Byly zamčené.

Prolog

Do místnosti vejde muž v černé kápi. Otevřu oči a uvidím ho. Jeho jasně fosforové oči zasvítí do tmy. Všude je ticho jen slabé pípání přístrojů, které mě drží při životě přerušují toto hrozné ticho. Nemůžu se vůbec hýbat jakoby mě těma svýma očima hypnotizoval. Temná osoba vyndavá zpod pláště obrovský můž. Jemně přejede prstem po ostří. Dívám se na toto představení a vím, že mi zbývá pár vteřin života. Co je to za osobu? Do obličeje není vidět, jenom dvě jasně žluté tečky. Místo obličeje je vidět jenom tma.
Přístroj, který ohlašuje tep srdce začal vydávat nepřerušitý jednozvučný tón.

1. Kapitola

V mítnosti bylo ticho. Ozývalo se jen klepání prstů do klávesnive. Velké hodiny na stropě právě odbyly půlnoc, když Charles Knives dokončil poslední větu svého románu. Chtěl si jít lehnout. Zítra ho čeká spousta práce. Jednání s vydavatelem o nové smlouvě a spousta jinejch keců okolo. Nesnášel to. Otevřel dveře do ledničky a na stůl postavil láhev skotské. Nalil si a vychutnával tu jemně nahořklou chuť. Kouknul se na hodiny v kuchyni.
"Do prdele zejtra určitě nevstanu", nahlas zívnul. Šel do svého pokoje. Najednou začal zvonit telefon.
"Kdo to k sakru je?" Zvedl sluchátko.
"Ahoj Charlie tady je Jack, mám pro tebe nemilou zprávu, musim s tebou zrušit smlouvu."
"Cože co to je za blbost"?
"Hele poslední tvý knížky stály za hovno, proděláváme, takhle to nemůžeme výst."
"Co si sakra myslíš, že mi zavoláš v jednu ráno a prostě mi řekneš, že nemám práci?"
"Vím, že je to krutý Charlie, ale nemám jinou možnost, potřebuji nějakou bombu, a ne ty tvoje kýčový romány."
"Víš co Jacku, jdi do hajzlu s tím tvojim zkurveným vydavatelstvím. Nezapomeň ale jedno, mě se jen tak lehce nezbavíš."
Prásknul zlostně telefonem. Šel do kuchyně, aby si nalil whisky. Potřeboval panáka. Před dvěma lety se s ním rozešla manželka kvůli chlastu. Nikdy se spolu nerozvedli. Žili jenom odděleně. Lucy si koupila malý domek v jižní části města. Slíbila mu, že když přestane chlastat tak se k němu vrátí. V poslední době spolu byli dokonce na večeři. Zrovna teď na to nebyl čas myslet. Chtěl se opít.

Před Charlesovým domem zastavilo auto. Lucy vystoupila z auta a zabouchla dveře. Šla k domovním dveřím, prudce zabouchala. " Hej Charlie si doma, už je čas, máš tu schůzku." Nebylo nic slyšet. Asi spí.
"Už je půl osmé ráno, v osm tam máš být!" Dveře se otevřely. Vyšel Charlie. Z pusy mu táhla skotská. Jeho rudé oči vyjadřovaly své.
"Vypadáš hrozně Charlie, myslela jsem si, že to spolu zase zkusíme. Ty ses jak je vidět vůbec nepoučil."
"Lucy chci bejt chvíli sám, nechoď sem. Dostal jsem od Jacka padáka, zrušil se mnou smlouvu."
Lucy nevěděla co mu má na to říct. Jestli má brečet nebo se mu omluvit. Ale za co? Omluvit by se měl především on, ne já.
"To je mi líto Charlie. Musíš začít znova, nesmíš to hned vzdát."
"Lucy jdi prosim tě pryč, fakt nemám náladu, chci se pořádně vyspat."
Lucy odešla ke svému autu. Charlie slyšel jak nastartovala svýho Forda a odjela. Bolela ho hrozně hlava. Z lékarničky si vzal pár aspirínů a šel si lehnout.

Lucy Knivesová jela za svým milencem Billym Parkerem. Od té doby co se rozešla s Charleim měla Bilyho. Byl to docela hodný bohatý mladík z předměstí. Lucy uháněla hroznou rychlostí. Ručička na tachometru se blížila ke stovce mil za hodinu. Byla hodně rozrušená s tou věcí s Charliem. Nevěděla co má dělat. Z očí jí začaly téct slzy. Nevěnovala velkou pozonost řízení. Na velké křižovatce narazila v rychlosti stodeset mil za hodinu do kamionu, kterému měla dát přednost. Auto se několikrát otočilo ve vzduchu. Dopadlo střechou na zem. Řidič kamionu běžel rychle k autu. Lucy měla roztříštěnou hlavu o sklo. Chtěl jí od tamtud dostat. Všude byla spousta krve.
Když přijela sanitka už bylo pozdě. Lucy Knivesová zemřela. Neměla u sebe žádné doklady. Nikdo o ní nic nevěděl.

V pokoji u Charlieho hrála tiše televize. Právě začínali hlavní zprávy. Charlie něco kutil v kuchyni, když v tomto uslyšel.
"Dnes v dopoledních hodinách se srazila s kamionem mladá žena. Na následky četných zranění byla na místě mrtva. Kdo o této ženě něco ví a dokáže jí identifikovat, ať se přihlásí na policii, která tuto nehodu vyšetřuje."
Na obrazovce se objevila fotka Lucy. Aspoň by se to tak dalo nazvat. Charlie věděl, že je to Lucy. Poznal ji hned. V tu chvíli se mu chtělo umřít. Dal se breku. Brečel skoro dvě hodiny. "Musim odtud vypadnout. Prodám dům a odstěhuju se někam co nejdál."
Nalil si do sklenice whisky a chtěl na všechno zapomenout.

2.Kapitola

Starý Sam Carter pracoval na své zahradě. Bylo asi půl jedenácté dopoledne. Zrovna něco sázel, když u jeho plotu zastavilo auto. Z auta vyšel muž ve středních letech. Sam ho tu nikdy neviděl.
"Dobrý den jmenuji se Charles Knives a asi jak to vypadá budu váš soused."
"Jsem Sam Carter, kde tu budete bydlet?"
"Koupil jsem ten starý dům tamhle nahoře na tom kopci."
"Hmm to je fajn, přijďte někdy na kus řeči pane Knives."
"Budu se těšit, nashle." Na tom starym Carterovi bylo něco zváštního, pomyslel si Charlie. Budu si s nim muset promluvit.
Po celou dobu co jel Charlie do svého nového domu, viděl jen pár lidí. Ale nakonec byl Charlie rád, chtěl mít hlavně klid a tady ho určitě mít bude. Po pohřbu Lucy Charlie věděl, že musí vypadnout. Byl na dně. Tady se určitě bude mít dobře. V Pointer Hillu.....
Jen co si vybalil, otevřel láhev skotský. Nalil si plnou sklenici a zadíval se z okna. Tady se budu mít dobře. Pryč se vším, pryč s tím posraným životem, který prožil, možná bych mohl začít zase psát, pomyslil si, nějaký oduvševnělý sračky, který budou číst možná tak paničky ve středních letech nebo pubertální výrostci.