Krabice

Stalo se to jednoho léta, přesně nevim jakýho, ale co vim, že to bylo tenkrát pěkně zkurvený léto.

Stalo se to jednoho léta, přesně nevim jakýho, ale co vim, že to bylo tenkrát pěkně zkurvený léto. Pořád jenom pršelo a pršelo, nic jinýho jenom pršelo. A já tenkrát, jak idiot šel zrovna po ulici. Zrovna za toho největšího slejváku. Byl jsem uplně durch promočenej. Ani nevim, kam už jsem šel, je to dávno, ale vim , že to byla pěkná dálka. Asi jsem šel za nějakym kámošem nebo co, to je jedno. A jak jsem tak šel po tý liduprázdný ulici v dálce jsem uslyšel podivnej zvuk. Nebyl jen tak vobyčejnej zvuk, kterej slyšíte každý ráno, když jdete do práce nebo kamkoliv jinam. Byl to pěkně děsivej zvuk. Šel jsem jakoby se nic nedělo furt dál, jenomže ty zkruvený zvuky jsem slyšel pořád a pořád. Vůbec jsem nevěděl odkud to jde. Najednou mě napadlo podívat za sebe.

Za mnou stála hrozně stará babka a nějakou předpotopní kárkou a ní měla obrovskou krabici. Koukal jsem jako z jara. Tohle nebyla jen tak vobyčejná důchodkyně, která žije z koruny na korunu a hrozně šetří, aby mohla koupit nějakou ptákovinu svejm vnoučatům a ty pak dělaj, že z toho maj obrovskou radost. Tady ta vypadala, že není z týhle planety alespoň ne z týhle doby. Na sobě měla velikej černej plášť, černý kulatý brejle a hrozně divný boty. Zůstal chvíli stát a zíral na ni. Měla hnědý oči, skoro mě hypnotizovaly. " Pomůžeš mi prosimtě s tou kárkou", zeptala se mě tim svým starym chraplavym hlasem. Stál jsem jak přimraženej v tom zkurvenym dešti a v duchu jsem si říkal, že se na ni prostě vykašlu. Jenomže jakmile dořekla tuhle debilní větu nešlo říct ne. "Jasně, že vám pomůžu", řekl jsem bez ostychání a v duchu jsem se proklínal. Popad jsem tu její debilní kárku a vyrazili jsme. Co mě hned zarazilo, že je příšerně težká. Šel jsem asi vo deset metrů před ní. Vůbec jsem netušil kam jdeme a ni mě to nezajímalo. Jediný, co jsem chtěl bylo abych to měl už za sebou. Asi po deseti minutách chůze jsme zabočili a šli jsme jakoby pryč z města. V tu chvíli mě začala srát. Dostal jsem nápad. Kousek za městem bydlí můj kámoš. Chtěl jsem prostě bábě zdrhnout i s tou její hnusnou kárkou a odvízt ji ke kámošovi. Tam se aspoň ohřeju a počkám až přestane pršet. Jak jsem tak přemejšlel nad svým geniálním plánem vůbec jsem si nevšim, že ta babka už za mnou není. Asi jdu moc rychle pomyslel jsem si.

Čekal jsem v tom zkurvenym lijáku asi deset minut a bába furt nikde. Vzal jsem kárku odešel jsem ke kámošovi. Po půl hodině jsem tam konečně došel. Už jsem těšil jak si dám panáka na zahřátí a svlíknu ze sebe tyhle promočený hadry. Naštěstí byl Tommy doma. Všechno jsem mu vyprávěl do nejmenšího detailu. Ukázal jsem mu tu krabici. Vzali jsme ji do jeho pokoje a postavili na velkej dubovej stůl. Chvíli jsme přemejšleli co stim uděláme, ale pak Tommy bez váhání vytáh svoji kudlu a přeříz provazy, které držely tu krabici po hromadě. To co se nám objevilo před očima si budem pamatovat do smrti. Jak Tommy přeříz ty provazy, z krabice se náhle rozpadla mrtvola nějakého člověka. Nemyslim zrovna celou. Myslim tim mrtvolu rozřezanou na tisích kousků. Hrozně to páchlo. Všude byla krev. Kusy těla vypadly na zem. Po Tommyho bytě se teď válely na zemi uřezaný prsty vod nouhou, uši, oči. Prostě všecko to co bylo v krabici, bylo teď na zemi. Viděl jsem, jak z kusu ruky vytéká krev a vsakuje se do koberce, kterej si Tommy koupil teprve nedávno v nějaký výprodeji. Otevřel jsem okno a poblil jsem se. "Musíme zavolat poldy", řekl jsem vážně.Tommy začal ječet. "Myslíš že ti poldové nalítnou na historku, žes potkal bábu s krabicí a v ní byla mrtvola"? "Musíme tyhle sračky sebrat, nacpeme to nějakýho velkýho pytlle a hodíme je třeba z útesu do moře, nebo nevim do prdele, ale už to tady nechci." Zrovna jak to Tommy do řekl, uslyšeli jsme bouchání na dveře. "Kdo to kurva je"! Začal ječet Tommy. Šel jsem se podívat. Dveře jsem neotvíral, jen jsem se podíval kukátkem na dveřích. V tu ránu mě úplně zamrazilo. Bylo to ta stará bába, jak jsem jí s tou krabicí pomáhal. Tommy začal šílet. Vzal svoji hůl na golf a rozrazil dveře. Viděl jsem jak se napřáh, potom jsem se na to nemoh dívat. Tommy do ní začal mlátit jako šílenej. Představte si asi tak dva metry vysokýho kluka a asi osmdesátiletou babku. Po prvním úderu, který by mu záviděl lecjaký mistr golfu muselo bejt po ní. Rána přesně zasáhla spánek. Viděl jsem jak vodlít kus lebky. Babka spadla na zem. Tommy ji rozmasakroval hlavu. Všude bylo po zemi spousta sraček. Na stěně jsem viděl mozek a taky všude kolem mě. Tommy měl úplně celej vobličej vod krve. Úplně jse zbláznil. Řval jak pominutej. Když bylo po všem, dal jsem Tommymu nějaký prášky na uklidnění co jsem našel u něj v lékarně. "Musíme to tady zapálit Miky, jinak to nejde". Nevěděl jsem co mu mám na to říct, jen jsem seděl a mlčel. Tommy se umyl a přines kanystr benzínu. Všechno polil. Uplně všechno i ty kusy těl, které se tady válely po zemi. Zabouchli jsme dveře. Tommy zapálil sirku a hodil schránkou na dopisy do vnitř. Utekli jsme do Tommyho auta a jeli pryč. Tommy neměl strach, ale já byl uplně na dně. Tommy mě hodil domů. Šel jsem ještě do baru na panáka. Přemejšlel jsem vo dnešku. Na tu babku, na krabici na Tommyho, prostě na všechno. Bylo mi z toho všeho na blití. Vůbec jsem něvěděl co mám dělat, jestli mám jít na poldy nebo to někomu říct.
Tu noc jsem se aspoň pěkně vožral.

Ráno mě vzbudila pošťačka. Nechtělo se mi vůbec stávat. Chtěl jsem ji poslat do prdele, ale pak jsem si uvědomil, že to může bejt něco důležitýho. Šel jsem ji otevřít. Měla pro mě veliký překvapení. Byla to krabice zabalená do hezkýho fialovýho papíru, byly na něm vánoční motivy. Neměl jsem tušení co mi kdo může posílat a tak jsem podepsal předání a šel s tou krabicí do kuchyně.
Bolela mě hrozně hlava. Vzal jsem pár aspirinů a koukal na krabici. Byla vysoká asi tak padesát čísel a široká asi třicet. Vážila asi tak pět kilo nebo i víc to je jedno. Začal jsem ji pomalu otevírat. Vůbec to nešlo. Vzal jsem nůž a rozřízl jsem ten vánoční papír do kterýho ta krabice byla zabalená. Konečně se mi to povedlo. Otevřel jsem ji. Nemohl jsem uvěřit co jsem uviděl. V krabici se na mě šklebila Tommyho hlava.


Mke Hanlon byl za údajné zabití Tommyho Jefresona odsouzen na dvacet dva let nepodmíněně v státní věznici v Utahu.
Po odpykaných deseti letech ho soud zprostil obžaloby a byl propuštěn na svobodu. Je však stále pod dohledem tajné policie.


Written by : John F. Coin