Zamyšlení nad životem

Někdy je dobré se zastavit a zamyslet se nad "životem".

Muj pritel otevrel zasuvku pradelniku sve manzelky a vyndal z ni balicek zabaleny do hedvabneho papiru. Nebyl to ledajaky balicek, ale balicek s krasnym spodnim pradlem. Odhodil papir a prohlizel si hedvabi a krajku.
"Toto jsem ji koupil, kdyz jsme byli poprve v New Yorku. Od te doby ubehlo asi 8 nebo 9 roku. Nikdy si to neoblekla. Chtela si To nechat na zvlastni prilezitost. A ted, myslim si, ze prisel ten moment."
Priblizil se k posteli a polozil pradlo k ostatnim vecem, ktere chtel poslat do pohrebniho ustavu. Jeho zena prave umrela. Kdyz se ke mne otocil, povidal.
"Neschovavej nic na zvlastni prilezitosti, kazdy den, ktery zijes, je vyjimecny." Stale jeste myslim na jeho slova, nebot zmenila muj zivot.

Dnes ctu daleko vic nez predtim, a uklizim daleko min. Sedim na sve terase a vychutnavam prirodu bez toho, aby jsem si vsimal burinu v zahrade. Stravim vic casu s moji rodinou a s mymi prateli a mene casu v praci. Pochopil jsem, ze zivot je sbirka zkusenosti, kterou je treba chranit. Od nynejska nic neschovavam. Pouzivam denne moje kristalove sklenicky. Kdyz se mi chce, obleknu si svoje nove sako, kdyz jdu nakupovat do supermarketu. I moje oblibene vune pouzivam vzdy, kdyz mam na to chut, nenechavam je na svatky.
Vety jako "Jednoho dne ..." zmizely z meho slovniku. Kdyz se to vyplati, chci veci hned a chci je videt, slyset, vnimat a chci je delat. Nejsem si celkem jisty, co by delala manzelka meho pritele, kdyby vedela, ze tu uz zitra nebude.
"Zitra" - sluvko, co bereme az prilis casto na lehkou vahu. Myslim, ze by zavolala jeste sve rodine a blizkym pratelum. Mozna by zavolala i dalsim pratelum, aby se udobrila, anebo omluvila za spory. Myslenka, ze by jeste sla na veceri do cinske restaurace se mi velice zamlouva, cina byla totiz jeji oblibene jidlo. To jsou ty vsechny male neudelane veci, ktere by mne velice rusili, kdybych vedel, ze jsou moje dny spocitany. Znervoznovalo by mne, kdyby jsem uz nemel videt pratele, s nimiz jsem se chtel jeste "jednoho dne" potkat. Znervoznovalo by mne, kdyby jsem nenapsal dopisy, ktere jsem chtel "jednoho dne" napsat. Znervoznovalo by mne, kdyby jsem nerekl dost casto sve mile, jak ji mam rad. Nyni uz nepromeskam nic. Nic, co muze prinest radost a usmev do meho zivota, neodsouvam a neschovavam na pozdejsi dobu.
Rikam si, ze kazdy den je neco zvlastniho, ... Kazdy den, kazda hodina, kazda minuta jsou neco vyjimecneho.

Az dostanes tuto zpravu, tak ji posli lidem, ktere mas rad, a nerikej si, ze to udelas "jednoho dne", nebo to uz mozna neudelas nikdy...